Báječná léta se psem díl 1.: Čtyřnohý kamarád je na plný úvazek

Přemýšlíte o pořízení chlupatého společníka? Víte, na co se připravit? Máte jasno v rase a pohlaví? Chcete štěně, nebo dospělého psa? A skutečně víte, jak psa vychovat a uspokojit jeho potřeby? Na všechny tyto a mnohé další otázky vám Kladenské listy odpovědí v novém seriálu Báječná léta se psem prostřednictvím odbornice na výchovu čtyřnohých chlupáčů ze psí školy Staff Spirit.

 

Ratolest vytrvale škemrá o štěňátko. S partnerem zatím neplánujete rodinu, ale rádi byste si společně pořídili psa. Odrostly vám děti a připadáte si nepotřební a osamělí. Existují desítky důvodů, proč si lidé domácí mazlíčky pořizují a za svého společníka velmi často volí právě psa. Dříve, než ale učiníte zásadní rozhodnutí a čtyřnohého kamaráda přivedete domů, odbornice na výchovu psů Jiřina Forejtová radí, abyste opravdu racionálně zvážili všechna pro a proti. „Pes není sezónní záležitost. Potřebuje vás po celý svůj život a jeho potřeby neodložíte na druhý den, týden nebo měsíc. Je to několikaletý každodenní závazek,“ říká.

Ujasněte si, proč psa chcete

V prvé řadě je potřeba si uvědomit, že pes není módním doplněk, hračkou pro děti, nebo řešením vašich komplexů ani životní krize. Není ani boxovacím pytlem ani hromosvodem. Je to živý tvor, který má své každodenní potřeby, pocity, nemoci, zlozvyky, instinkty a genetickou výbavu. Nemůžete ho vypnout ani mu vyndat baterky. Nemůžete ho strčit do šuplíku nebo uklidit na půdu. Pořízením chlupáče nabýváte zodpovědnosti za jeho život i činy od prvních dnů až do jeho skonu.

Chlupáč je jako dítě, potřebuje lásku i výchovu

Příchod chlupáče předpokládá účast všech členů domácnosti, a proto by s pořízením měli souhlasit všichni zúčastnění. „Pes, jako dárek pro nepřipraveného, nebo překvapení pro rodinu, může značně zkomplikovat vztahy. Mnohdy bohužel takové překvapení končí na ulici v lepším případě v útulku.“

Pes podle ní také instinktivně vycítí, že není někým vítán a už v tomto raném stadiu se tak mohou zrodit první problémy s chováním zvířete.  „Čtyřnohý kamarád v každém případě změní vaše zaběhlé koleje. Vyžaduje čas, změnu v organizaci celé rodiny a mnohdy i dočasné nebo trvalé úpravy bytu či zahrady. Celá rodina by si tedy předem měla ujasnit pravidla ve výchově, aby nedocházelo k situacím, že pes je trestán jedním za to, co mu druhý toleruje,“ radí odbornice. Investice do socializace štěněte ve psích školkách a do základní výchovy pod odborným vedením se tedy rozhodně vyplatí a vyvarujete se mnoha chyb ve výcviku.

Do rodinného rozpočtu přibude další položka

Výdaje za psa nekončí koupí štěněte a pytle granulí. Rozhodně do svého finančního rozpočtu budete muset přidat kolonku „pes“. A zdaleka nejde jen o krmení, které by mělo být odpovídající kvalitou i množstvím. Desetikilový pytel za tři stovky ze supermarketu, opravdu nemá se správnou a vyváženou výživou nic společného. Je třeba počítat také s pravidelnými návštěvami veterináře, očkováním, odčervováním, nákupem přípravků proti parazitům a vzhledem k tomu, že péči nehradí zdravotní pojišťovny, připravte si víc než poplatek u svého lékaře.

„Určitě se nevyhnete zdravotním problémům a bohužel mnohdy ani operačnímu zákroku, a to už dokáže domácí rozpočet zasáhnout velmi citelně. Doporučuji i pojištění, pro případnou náhradu škody způsobenou vaším psem. Výdaje za výbavu pro pejska nejsou nijak drastické a od určitého věku se obnovují jen minimálně. Přesto se ve škole setkávám s majiteli, kteří svého psa přivedou na provaze nebo pásku od kalhot a na obojku po voříškovi z dětství.“

Pes je hlavně kamarád, ne jen hlídač

Pro zdravý vývoj psa je nezbytně nutné mu zajistit dostatek vaší společnosti a množství podnětů k rozvoji. Toto je zejména problém lidí, kteří si psa pořídí na zahradu. Podle Jiřiny Forejtové se pak často stává, že nabudou dojmu, že když je pes vidí denně při odchodu a příchodu z práce, večer při krmení a celý den má k dispozici zahradu, je spokojený. Opak je pravdou.

„Pes je smečkové zvíře a potřebuje dostatečný kontakt se svou lidskou smečkou. Potřebuje poznávat okolní svět, aby se mohl rozvíjet a učit se. Mnohdy tolik odsuzovaný pes z paneláku je na tom pak nesčetněkrát lépe než pes ze zahrady u domu. Chlupáč v bytě je šťastnější, protože se může těšit opravdu z těsného kontaktu s majitelem a dostatečného množství procházek.“

Haf, čekám tě doma

Před pořízením psa je pak v neposlední řadě třeba si uvědomit, že končí vaše časová svoboda. Stále musíte mít na paměti, že doma na vás čeká někdo, kdo vás potřebuje. Proto se po práci nemůžete zastavit u přátel, ale musíte nejdříve domů. Z večírku musíte odejít v nejlepším, protože chlupáč potřebuje vyvenčit a o psa se někdo musí postarat, když odjedete na dovolenou, služební cestu nebo musíte do nemocnice.

„Pořízení psa je závažné rozhodnutí. Věnujte mu dostatek času a rozvahy.“

Báječná léta se psem díl 2.: Kupujeme štěně část I.

Přemýšlíte o pořízení chlupatého společníka? Víte, na co se připravit? Máte jasno v rase a pohlaví? Chcete štěně, nebo dospělého psa? A skutečně víte, jak psa vychovat a uspokojit jeho potřeby? Na všechny tyto a mnohé další otázky vám Kladenské listy odpovědí v novém seriálu Báječná léta se psem prostřednictvím odbornice na výchovu čtyřnohých chlupáčů ze psí školy Staff Spirit.

Každý, kdo si pořizuje psího kamaráda, by měl mít představu, co od pejska očekává a co mu může nabídnout. Chci pejska, společníka, na sport, na výlety, na výstavy, do práce nebo na hlídání domu? Kolik času mu mohu věnovat? Jsem člověk aktivní nebo spíše pasivní? Stačí na vybranou rasu mé zkušenosti a fyzička? Sice to bude znít jako klišé, ale jen na vzhledu opravdu nezáleží. Univerzální rada by tedy mohla znít: Jaký je pán, takový by měl být pes.

Jiřina Forejtová se ve své psí škole Staff Spirit velmi často setkává se majiteli, kteří velmi záhy zjistili, že nevolili správnou rasu, dobrou povahu, na psa fyzicky nestačí nebo od něj očekávají více, než jim daná rasa nabízí. Výjimkou prý nejsou ani majitelé překvapeni chorobami, které se u jejich mazlíka objevují. „Do školy mi také často přijdou lidé bez sebemenších zkušeností se psy, kteří si vybrali rasu náročnou i pro zkušené pejskaře. Všem nováčků i zkušenějším chovatelům bych proto před pořízením štěněte, chtěla dát pár rad a zásad, aby byli spokojeni oba, pán i pes,“ říká.

Rada 1.: Mám si vybrat štěně s PP, bez PP nebo voříška?

S PP

Psi s průkazem původu (PP) jsou registrováni v plemenné knize a jejich chov má jistá pravidla. Než je jedinec uznán chovným, musí nejdříve splnit podmínky chovnosti, které se u jednotlivých ras liší. S menšími odchylkami se chovnost podmiňuje mimo jiné výbornými výsledky na výstavách, odpovídající povahou a v neposlední řadě zdravotními testy. Jedinci, kteří mají povahové, růstové, exteriérové a zdravotní problémy se z chovu vyřazují.

Takto řízený chov má novému majiteli zaručit, že si pořizuje štěně odpovídajícího vzhledu, vzrůstu, zdravé a povahově vyrovnané. Věřte, že dobrý chovatel investuje do chovu nemalé peníze. Proto je i pořízení pejska s PP finančně náročnější, ale rozhodně se vyplatí, i když ani papíry nejsou 100% zárukou.

Bez PP

Dále se můžete setkat s nabídkou štěňat „čistokrevných“ jejichž rodiče sice mají PP, ale z různých důvodů (časového, finančního atd.) nebyli uchovněni. Může to být pravda a nemusí. Může se právě jednat o zvíře, které bylo z chovu vyřazeno pro některou z výše uvedených vad, což vám však pan chovatel zatají.

Voříšci

Poslední nabízenou skupinou jsou štěňátka nejrůznějších kříženců z nechtěných spojení nebo pouličních lásek. Tady už neplatí žádná pravidla, mnohdy nelze zjistit ani kolik otců štěňátka mají (fena při ovulaci může zabřeznout s několika samci současně), natož dopídit budoucího vzhledu, předpokládané povahy či genetických vad. Ale v tomto případě vás štěně vyjde nejlevněji, mnohdy jen za Děkuji.

Rada 2.: Dobrý chovatel – dobrá volba.                                                                                                                                       

Dobrý chovatel vás seznámí s matkou štěňátek a jeli to možné i s otcem. Máte tak možnost odhadnou povahu a vyvarovat se koupě v případě, že rodiče jsou bázliví, nepřiměřeně nekontaktní, agresivní vůči psům nebo dokonce k lidem. Také s vámi chce zůstat v kontaktu, aby vám případně poradil s výchovou i proto, aby mohl sledovat, že jeho štěně je v dobrých rukách.

O vybraném štěňátku řekne dobrý chovatel maximum informací o jeho povaze, předpokládaném exteriéru a popřípadě vám doporučí vhodné štěně s odpovídajícím temperamentem pro vaše požadavky. Poradí vám s péčí o miminko, s výbavou i prvními krůčky ve výchově. Také s vámi podepíše kupní smlouvu, kde jsou jasně uvedeny podmínky a záruka na štěně. Pejsek je tím ale také chráněn při případném nevhodném zacházení z vaší strany a chovatel tím dokazuje, že mu na jeho štěňátkách záleží.

Dobrý chovatel má štěňata v dobrém výživném, fyzickém a psychickém stavu, a nechová je bez kontaktu s lidmi a vnějšími vlivy. Štěňátka by měla být aktivní, hravá, těšit ze společnosti lidí, být zvědavá, kontaktní a chovaná v čistém prostředí. Že jste narazili na člověka, který se v chovu vyzná, poznáte také tím, že rodiče i štěňátka živí kvalitním krmením, které má vliv na fyzický a zdravotní vývoj štěněte.

A v neposlední řadě, dobrý chovatel vám nedá štěně mladší sedmi týdnů. Pejsek by také měl být očkovaný a odčervený.

Báječná léta se psem díl 3.: Kupujeme štěně část II.

Rada 3.: Jak poznám to správné štěně?

S výběrem štěněte si dejte na čas. Pozorujte, jak se k sobě sourozenci vzájemně chovají, kdo má stále na vrh a kdo je naopak stále někde dole. Kdo se straní, kdo je všude první, kdo na váš podmět přiběhne hned a radostně, kdo váhá, kdo nejde vůbec, kdo se brání pohlazení a tak dál.

Existuje i jednoduchý test, jak povahu štěňátka odhalit. Jestli má pejsek schopnost se vám podřídit, můžete odhadnout i takto:

1) Zvedněte štěně v rukách od těla nad podlahu, samozřejmě tak, abyste mu nepůsobili bolest. Můžete na něj mluvit klidným hlasem, nebo jen mlčet a čekat na jeho reakci. Štěně bude asi z počátku kňourat a vrtět se, ale za chvíli by se mělo uklidnit. To, které se i v budoucnu nebude chtít moc podřizovat, se bude intenzivně bránit a pravděpodobně vás začne kousat i do rukou. Nepomůže-li ani zvýšená intenzita hlasu máte co dočinění se silně sebevědomím jedincem.

2) Štěně převalte na záda a v této pozici ho držte. To s velkým sebevědomím se bude ze všech sil nepříjemné poloze bránit. Štěně s vyrovnanou submisivní povahou se za chvíli uklidní a zůstane ležet. Nervově labilní štěňata nekladou větší odpor a mohou se i pomočit.

Z tohoto celkového porovnání štěňátek, máte šanci vypozorovat jedince, kteří se důrazně prosazují a budou potřebovat důslednou výchovu a zaměstnání – povaha vhodná pro zkušené pejskaře. Na druhé straně jsou ta štěňátka, která jsou vždy na konci a mají malé a někdy téměř žádné sebevědomí. U nich počítejte se spoustou překážek, které budete muset překonat, abyste doma neměli traumatizovaného psa. Projev štěňátek v pomyslné středové zóně, je pro laika to nejlepší, štěně submisivní, ochotné se podřídit, ale současně zdravě sebevědomé a zvídavé.

Rada 4.: Zásadně odmítněte když….!!!

…je štěně mladší šesti týdnů. Předání pejska u benzinky, na tržišti a podobně. Štěně jevící známky nemoci – zakalené oči, výtok z očí či nosu, začervení (nepřirozeně velké tvrdé nafouklé bříško). Štěně zanedbané, podvyživené, pokálené. Pejska, jehož rodiče, přinejmenším matku, nemáte šanci poznat. Štěně z jasných množíren – velké množství štěňat různého stáří i ras. Malého chlupáče chovaného v izolaci bez kontaktu s lidmi a okolím.

Rada na závěr

Pamatujte, že správná volba štěňátka je začátek báječného života se psem, ale není to vše. Velký podíl na povaze psa má důsledná výchova a správné vedení, které i z nevyrovnaného štěněte může udělat spolehlivého kámoše. Naopak absence pravidel, nedostatečná, špatná nebo nevhodná výchova i z kvalitního štěněte udělá chudáka nebo zabijáka.

Báječná léta se psem díl 4.: Pořizujeme dospělého psa

Jak vybrat správně štěně jsme vám poradili v minulých dílech. Existuje ale i skupina lidí, která chce chlupatého společníka, ale zároveň by ráda „přeskočila“ období loužiček po bytě, okousaný nábytek, rozcupované boty a další více či méně vtipné záležitosti štěněčího věku. Varujeme ale že i pořízení dospělého psa s sebou přináší jistá rizika. „Je nepodstatné, zda si vyberete pejska z inzerátu nebo útulku i když větší pravděpodobnost problémového chování lze předpokládat u druhé skupiny, vždy je dobré potlačit emoce a vybírat rozumem. Každý starší jedinec si sebou nese zkušenosti z předešlého soužití s člověkem a je naivní se domnívat, že byly jen dobré.“

Problémové chování se můžete objevit hned při prvním kontaktu se psem, nebo také až po určité době společného soužití. „Říkám tomu ´spouštěče´. Pejsek se dostane do situace, která v něm vyvolá nepříjemný zážitek z minulosti a začne se chovat zcela nepřiměřeně daným okolnostem a vy nechápete proč. ´Spouštěčem´ může být prakticky cokoliv, zvuk, pach, pohyb, místo, předmět, osoba určitého typu. Také je dobré vědět, že čím starší pejsek, tím menší je úspěšnost v nápravě nežádoucího chování.“

Při prvním seznámení s vybraným starším chlupáčem, platí stejné pravidlo, jako u štěňat. Dejte si na čas a pozorujte chování zvířete. Jestliže se k vám pes přibližuje napjatý s vysoce zdviženou hlavou, vzpřímeným ocasem a měří si vás od hlavy k patě, máte co dočinění se sebevědomým psem. Zaťatý ocas mezi nohama v břiše, strnulý pohled často doprovázený odhalenými zuby s pokusem o útok a následný útěk většinou značí velkou nedůvěru. Pes téměř se k vám plazící, byť si může ocásek ukroutit, mnohdy učůrávající rozrušením a okamžitě ležící na zádech ve chvíli, kdy k němu vztáhnete ruku je silně labilní v povaze.

„Zmíněné projevy chování od vás budou vyžadovat velkou trpělivost, důslednost a dlouhodobou práci s vybraným pejskem. Také doporučuji konzultaci s odborníkem, jak správně reagovat, abyste v dobré víře ještě vše nezhoršovali. Psi projevující agresi vůči lidem nebo i psům nedoporučuji začátečníkům vůbec.“

Naopak předpoklad dobré povahy můžete podle odbornice očekávat u psa, který se k vám přibližuje s mírně skloněnou hlavou, uvolněný, s volně se pohybujícím ocasem v ideálním případě pootevřenou tlamou. Pootevřená tlama s vystrčeným jazykem a hlasitým dýcháním je projev uvolněnosti a klidu. Pevně semknutá tlama značí napětí a nejistotu. Také pes, který si olizuje nos nebo vrchní pysk k vám vysílá smířlivý a přátelský signál. Měřítkem sebevědomí pejska může být i nesení hlavy a ocasu. Čím výše je má postavené a nesené, tím větší má sebevědomí. Čím níže, tím sebevědomí ubývá, až mizí. Ideální je opět pomyslný střed, hlava mírně skloněná a ocas v úrovni těla.

„Hodně o povaze psa, vám může prozradit i společná procházka. Nemyslím ale do lesa, nebo luhů a hájů, kde nikoho nepotkáte. Naopak někam do frekvence, kde můžete pozorovat, jak se pejsek cítí a chová mezi lidmi, auty, k jiným psům a podobně.“

Pokud se rozhodnete pro pořízení dospělého psa, může se vám ale také stát, že se vám do rukou dostane pejsek s velkými jizvami na duši. Podvyživený, týraný a ve všech směrech zanedbaný. Vy mu poskytnete veškerý komfort, plné misky, dobrého zacházení a milující rodiny a ve chvíli kdy nabere síly, se vám může proměnit v diktátora.

„Do dnes vzpomínáme na slova jednoho klienta, který si přivezl domů psa v zuboženém stavu a po čase pronesl: ´Já jsem mu zachránil život a on mě vůbec neposlouchá!´ Ano, my lidé máme sklony k polidšťování psů a očekáváme od nich emoce podobné těm lidským, ale pravda je taková, že pes je stále jen zvíře a očekává od nás vedení a pravidla, aby nás mohl následovat. Ať už si domů přivedete štěně, nebo staršího psa, vyberete si submisivní vyrovnané zvíře nebo problémového pejska, vždy pamatujte na to, že vše má být v rovnováze. Disciplína, pravidla, výchova i láska, jen tak bude vaše soužití s němou tváří harmonické a fungující. Láska bez pravidel nebo disciplína bez lásky není nikdy ideální.“

A ještě jedna rada na závěr pro nastávající majitele starších pejsků s neznámou minulostí. Od prvních společných chvil berte psa jako nepopsaný list papíru. Nelitujte ho za jeho předchozí osud a nedělejte mu proto ústupky.  Bezdůvodně ho nepeskujte ani netrestejte. Nenechte ho utíkat od problémů a netolerujte ani neomlouvejte jeho nevhodné chování. V soužití s vaším novým kámošem se nikdy nedívejte zpět, ale jen vpřed, tam je totiž ten pes, jakého chcete mít.

Báječná léta se psem díl 5.: Vychováváme štěně

Nastal ten dlouho očekávaný den, kdy jste si přivezli domů vytoužené štěňátko. Vaše nadšení z malého chlupáče nemá konce a věnujete mu veškerou svou pozornost i čas. Pejskovi přejeme, aby vám nadšení vydrželo až do konce jeho života a vám, aby chlupáč splnil všechna vaše očekávání a společně jste prožili spoustu Báječných let se psem.

Jsou určité psí činnosti, které majitel špatně snáší a často se stávají důvodem pro rozčílení nebo snůšku nelichotivých slov nesoucí se na jeho hlavu od cizích lidí. Ano, řeč je o nežádoucím chování psa, které bývá velmi často následkem nedůsledné nebo nedomyšlené výchovy. Na některé chyby, kterých je lepší se ve štěněcím věku vyvarovat, vás v tomto článku upozorníme.

Některé aktivity psa jsou jednoduše dány tím, že máme doma šelmu psovitou. Ty nežádoucí je pak třeba utlumit nebo využít ve vlastní prospěch. Nepůsobením na tyto pudy se podle Forejtové časem rozhodně dočkáme toho, že nám náš miláček aportuje cyklisty, ke zděšení kluků si jde s nimi zahrát kopanou a z meruny zbude jen kus kůže, poměřuje svou alfa pozici s každým psem, kterého potká nebo na několik hodin vezme „dráhu“, pokaždé když spatří zajíce nebo srnu. 

„Alfou a omegou dobře ovladatelného psa je přivolání. Proto apeluji na zaměření se k tomuto povelu od prvního okamžiku soužití. Je potřeba si uvědomit, že pro štěňátko je okolní svět, který poznává, neskutečně zajímavý a vás coby majitele už má předci jen trošku okoukané. Proto říkám, pro svého pejska musíte být středem vesmíru, vždy barevnější, zajímavější, poutavější, voňavější a vždy s úžasnou ňamkou nebo hračkou v rukávu.“

Statický páníček, volající monotoniím hlasem: „Beníku, Beníku,“ rozhodně nepřekoná vše to zajímavé, kolem svého štěněte. „Při přivolání měňte intonaci hlasu, která by vždy měla být radostná a hravá. Nikdy ne rozčílená a zlostná. Buďte vynalézaví. Když potřebujete upoutat pozornost svého chlupáče, plácejte se do stehen, tleskejte. Padněte na kolena, plácejte rukama o zem, třeba válejte sudy, prostě dělejte svému psovi kašpárka. Vykašlete se na okolí, na to, co si myslí kolemjdoucí. Vyplatí se vám to.“

Jakmile se pozornost zvířete obrátí k vám, zavolejte psa jménem a vydejte povel: Ke mě! Stále pokračujte v poutání jeho pozornosti a podpořte ho v tom, že k vám běží, třeba radostným voláním: To je hodný kluk, to je šikula. Můžete začít od pejska couvat nebo máte-li obavy, že jeho pozornost neudržíte, rozběhnete se směrem od něj a stále volejte. Jakmile chlupáč doběhne až k vám, už musíte mít v ruce odměnu. Pamlsek nebo hračku. Není možná, když už je pejsek u vás začít hledat po kapsách a vybalovat dobrůtky z pytlíku. Tady dvakrát platí být připraven.

Po zdařilém přivolání se vyvarujte další chyby! „Pejsek by od vás neměl odejít bez vašeho pokynu. To znamená, že odměna, musí přijít hned. V případě hračky ji pejskovi nedávejte, ale pohrajte si s ním a přetahujte se. Pokud jde o pamlsek, nechte pejska ňamku dobývat z vaší dlaně a uždibovat než mu ji dáte celou. Pak ve vhodnou chvíli štěňátko přidržte a dejte mu povel: Sedni!, případě mu do sedu pomozte lehkým zatlačením na zadeček. Počkejte, až se miminko zcela uklidní a zůstane sedět. Poté ho znovu odměňte nebo aspoň pochvalte a dejte mu povel: Volno! Jen tak pejska naučíte, aby po přivolání zůstal u vás a okamžitě po odměně opět nevzal dráhu. Správný pejskař má vždy v kapse hračku nebo pamlsek. Bez odměn to jde jen velmi těžko. Proto buďte vždy připraveni!“        

Dalším oříškem ve výchově psího batolete bývají některé hry. Konkrétně ty, které majiteli u psího miminka nevadily a často se stávaly zdrojem zábavy. S přibývajícím věkem psa, však leckdy ubývá smíchu a přibývá stresu.  Štěně zápasící se starým škrpálem je k pobavení. Ne, už tak, když drobeček sežere nové boty. Ale jak ten chudák pes má poznat, že jedny boty jsou na hraní a druhé ne! Štěně visící na našich nohavicích, tomu se taky zasmějeme, ale přijde čas, kdy pes s kusem nohavice odejde. Stejně, tak vítací rituál, kdy se s miminkem při každém setkání vítáme a škádlíme a válíme po zemi, nehledíc na to, že nám miminko skáče až na hlavu. Pak přijde okamžik, kdy se vracíme z divadla ve večerní róbě a vůbec nestojíme o to mít všude psí ťápoty.

„Tady musíte hodně hledět do budoucnosti. Zda tolerovaná štěněčí hra, bude žádoucí i v dospělosti. Nebudou vám některé návyky pejska nepříjemné, až doroste? Zamyslete se nad každou činností svého štěněte tímto způsobem a dojdete-li k názoru, že v budoucnu by vám něco mohlo být na obtíž, netolerujte to od začátku. Pak velmi často trestáme psy za naše vlastní chyby.“

Štěňata jsou velmi tvárná a vnímavá ke všem podmětům, které jim v tomto období růstu majitel umožní. Mají obrovskou potřebu zkoumat a poznávat nové věci. Každá pozitivní zkušenost v tomto věku je nesmírně důležitá a současně každý špatný zážitek může psa ovlivnit na celý život.

„Použijte fantazii a seznamujte svého pejska stále s novými podměty, situacemi, prostředím. Čím více vhodných zkušeností pejsek získá, tím odolnější bude v dalším životě, a to i v nečekaných situacích. Vše v dobrém i špatném slova smyslu, co v období od narození zhruba do jednoho roku do pejska vložíte, to se vám s určitostí mnohonásobně vrátí.“ 

Báječná léta se psem díl 6.: Jak na psího puberťáka část I.

Stejně jako děti, i psi mají své období puberty. Někteří jí projdou celkem v pohodě, ale některých majitelé psích výrostků si bohužel „rvou“ vlasy. Možná vás nepotěšíme, ale pokud jste majitelé dorůstajícího chlupáče, čekají vás puberty celkem tři.

První se objeví kolem třetího měsíce věku. Psí miminko vše zajímá více než vy. Máte dojem, že zapomněl, jak se jmenuje, nemůžete ho za živého boha utrhnout od psích kamarádů a doma vše, co chcete zachovat v celku, musí z dosahu. Sebevědomí, dominantní a agresivní jedinci poprvé vystrčí růžky.

Co se týká prvně zmiňovaného, pokud máte pocit, že vás pejsek nevnímá, platí zásada z minulého dílu: Buďte zajímavější, poutavější a barevnější než vše ostatní. Obrňte se trpělivostí a dotáhněte přivolání do zdárného konce, byť vám tečou nervy a hlasivky už máte na pokraji sil. „Zdárným koncem myslím, že pes následuje vás a ne naopak. Přivolání není, že štěndu dohoníte, ulovíte a odvlečete pryč. Ve chvíli, kdy pejska začnete nahánět a lovit, je to pro něj vlastně super hra a mnohá miminka jsou přeborníci v tom jak kličkovat a dělat kolečka kolem svého pána, který v návalu vzteku a zoufalství mění barvy.“

Jestliže přistoupíte na tuto hru, odbornice varuje, že vám pravděpodobně vydrží po celou dobu soužití. „Když už nevíte kudy kam, stále je výchovnější se k pejskovi maximálně přiblížit a pomocí pamlsku nebo hračky si ho od toho, co ho právě zajímá více, vytáhnout s povelem: Ke mně. Čím větší bude vzdálenost, kterou vás pes následuje, tím lépe. Poté nezapomeňte odměnit a hodně pochválit. Jestliže se chlupáč zajímá o člověka nebo jiného pejska, požádejte majitele, ať vám pomůže. Štěndu citlivě vyžene, odstrčením od sebe nebo psa,“ radí.

Jako lidským miminům při růstu zoubků dělá dobře, když můžou něco žvýkat, stejně je to u přezubujícího štěněte, které navíc ještě tímto způsobem zkoumá a učí se. A tady platí jedna důležitá zásada! Trestejte jen v případě, kdy uličníka chytíte přímo při činu. Jinak se dopouštíte obrovské výchovné chyby, jelikož pes si nedokáže spojit rozcupované boty, ke kterým ho přivlečete, s trestem, který následuje. Neví vlastně za co je trestán, natož, aby se z toho poučil.

Vyvracíme tím tvrzení typu: Moc dobře věděl, že něco provedl, sotva jsem otevřel dveře. Tvářil se provinile a koukal kam zmizet!  „Tento stav u psa nevyvolává pocit viny, že něco zničil, ale to, že si někdy dříve spojil váš příchod domů s křikem, rozčílením, případě trestem, který následoval poté, co jste zjistili, že vám přesadil všechny kytky v obýváku. Kdybychom měli osobně spočítat všechny škody způsobené našimi štěňaty, možná bychom si mohli pořídit pěkné auto, ale i tyto stinné stránky jsou součástí soužití s němou tváří.“

Naše rada tedy zní: Vše dát z dosahu, nebo pejskovi vymezit prostor, kde může napáchat minimum škod. Zároveň mu také nezapomeňte poskytnout dostatek zajímavých hraček k jeho zábavě a před opuštěním domu, miminko řádně unavte.

Největším úskalím psích huberťáků jsou ale podle odbornice projevy agrese a dominance. „Toto je velmi důležité zarazit hned v prvních náznacích. Vrčí-li vaše štěndo při přetahování o hračku, přitom vrtí celým psem, je uvolněné a celkově z něj vyzařuje radost ze hry je vše v normálu. Někteří jedinci však v určitém okamžiku hru začnou brát příliš vážně a hravé vrčení se promění ve vrčení hrdelní, hluboké. Pes změní postavení uší, výraz v očích a celková uvolněnost se změní v napětí. V tuto chvíli hračku odeberte a hru ukončete. Domáhá-li se pejsek vehementně pokračování, posaďte ho a uklidněte. Ale ne hlazením nebo chlácholivými slovy, nýbrž důrazným povelem Dost nebo Klid.„

Stejným způsobem postupujte, když se vaše štěndo začne nepěkně chovat ke psím kamarádům. I psí hry jsou mnohdy doprovázeny vrčením, zejména některá plemena při hře vydávají zvuky, že neznalý člověk má až strach, ale jestliže jde jen a jen o hru, není na tom nic špatného. I zde se však může stát, že některé štěně se rozvášní natolik, že hra začne být druhým miminkům nepříjemná nebo je pro ně stresující. “Tady je opět nutné rozjetého pejska přivést do klidu a potom ho znovu pustit do hry. Pokud se však ihned znovu nabudí a pokračuje ve své náruživém projevu, postup opakujte. Hra může pokračovat jen ve chvíli, kdy se pejsek uklidní.

Náznaky agrese nebo dominance, kdy si pes svého „kámoše“ položí na lopatky a hrozivě mu vrčí do obličeje, okamžitě ukončete. „Tady jsou prvopočátky problémových projevů zvířete a vy nesmíte toto chování v žádném případě tolerovat. Naopak jste-li majitelem pejska, který se snadno podřizuje, nenechte ho většinu hry trávit na zádech. Stavte ho na nožky, ať je ostatním pejskům rovnocenným parťákem.“

Projevuje-li vaše miminko strach z ostatních psů a je-li dokonce hysterické, nikdy ho v takovou chvíli nezachraňujte zvednutím do náruče, hlazením nebo chlácholivými slovy. Více mu prospějete vytáhnutím ocásku z pod břicha, postavením na všechny čtyři a vytvořením jakého si bezpečného prostoru, kdy si k němu můžou ostatní psi přijít čichnout.

„I v případě, že vaše štěndo projevuje strach ceněním zubů nebo chňapáním po každém, kdo se k němu přiblíží, nikdy psa neuklidňujte hlazením a chlácholením. Tím ho v jeho projevu jen podporujete. Naopak použijte důrazný zákazový povel. To, že si ho ostatní přijdou očichat je součástí psí etikety a váš pejsek v tu chvíli vlastně odmítá přátelské podání ruky.“

Báječná léta se psem díl 7.: Jak na psího puberťáka část II.

Poctivě jste s pejskem cvičili, učili ho a měli radost z jeho pokroků a teď najednou máte dojem, že zase nic neumí? Nepřijde na přivolání, ba naopak z dálky s přihlouplým výrazem čeká, co vy na to? Při povelu Lehni na vás zírá, jako že to nikdy neslyšel a vůbec neví, co po něm chcete, a potkávají vás další katastrofy, které už jste doufali, že jste zažehnali? Nebojte se. Vše se zase vrátí do normálu. Jen se nenechte otrávit, zatněte zuby a toto období dalšího vzdoru a odmítání přežijte v klidu. To jen u pejska přišla druhá puberta, která je někdy mezi sedmým až devátým měsícem věku.

Teď nastává období, kdy se i jedinci do této doby nekonfliktní a přátelští ke svým psím kamarádům pokusí prosazovat. Psi, samci poprvé porovnávají své pozice s vrstevníky a ti hodně sebevědomí si dovolí i na dospělé jedince. Psí holky se pak mohou začít projevovat nezájmem o hru a dokonce se více či méně mohou i bránit kontaktu ze strany cizích psů. U některých fenek to vypadá jako agrese, u jiných jako strach. Většinou se ale v tomto období slečna připravuje na první hárání a její chování je způsobeno hormonálními změnami. Majitele holčiček navíc nepotěší, že tato změna v chování se může objevovat při každém hárání a podle povahy nastává asi měsíc před a končí zhruba měsíc po něm. Fenky bývají protivné netykavky, startují po každém chlupáči, který se k nim přiblíží a každého kamaráda vyhání, nebo se nepřiměřeně podřizují. Toto chování lze do určité míry tolerovat, ale nemělo by přerůst v agresivitu.

V případě porovnávání pozic doporučujeme okamžitý a důrazný zásah. „Už ve chvíli, kdy se váš pes blíží k druhému s vysoko zdviženou hlavou a ocasem, upřeným pohledem a celkově máte dojem, že vyrostl o pár centimetrů, přesměrujte jeho pozornost na sebe. Nedovolte mu žádné výpady, útoky, vrčení, provokativní štěkot. Nedovolte mu naskakovat na druhé a nedovolte mu ´téčkovat´.“ (Na vysvětlenou pojem „téčkovat“ značí pozici, kdy pes přistupuje k druhému z boku. Hlavu staví nad jeho hřbet a tím vytváří písmeno T. Pozice bývá k vidění u psa a feny před pářením)

Každý takový projev okamžitě zastavit rázným zákazovým povelem a uvedením psa do klidu v ideálním případě do sedu u vaší nohy. „Klid ale neznamená, že psa držíte s vypětím všech sil a máte napnuté vodítko k prasknutí. Klid znamená, že pes je na volně prověšeném vodítku a jen sleduje. Velmi často v těchto vypjatých situacích slýcháváme majitele, jak konejší svého psa slovy Hodný, hodný, pro něj je to ale stejné, jako když říkáte Dobře se chováš, tak je to správné. Vlastně ho nevědomky v tomto chování podporujete,“ a to je častou chybou.

A jak tedy reagovat? Důrazným zákazem. Váš pes by měl k druhým i nadále přistupovat s mírně skloněnou hlavou, uvolněným pomalu se pohybujícím ocasem a pohledem, který jakoby uhýbá. „Psi by se měli vzájemně očichat, protože tím si projevují úctu a respekt. Největší chybou v tomto období, kterou můžete ve výchově udělat je, že při náznaku problému začnete psa táhnout pryč a nedovolíte mu kontakt s druhým chlupáčem. Jestliže v tomto stavu vzrušení, napětí, útoku, strachu, podřízení nebo hysterie odvedete svého psa pryč, nečekejte, že příště se bude chovat lépe. Někdy je těžké přimět majitele druhého zvířete ke spolupráci, ale psa, který se projevuje nevhodně, byste měli přimět k tomu, aby se před svým konkurentem uklidnil, byl schopen v klidu zůstat sedět v jeho blízkosti a poté v tomto rozpoložení odejít. Tím psa učíte požadovaný vzorec chování.“

A do třetice všeho dobrého i zlého, poslední puberta u psa nastává v období, kdy se z vašeho štěňátka stává dospělý jedinec, což je zhruba ve stáří jednoho roku až roku a půl. Tehdy si pes naposledy ujasňuje svoje místo ve smečce psí i lidské. Jestliže jste v předchozích pubertálních obdobích postupovali správně a umravňovali svého miláčka, nyní už jen stačí mu některé věci připomenout a opět důrazně a okamžitě utnout projevy nechtěné. Zanedbali jste něco? Počítejte s vydáním velké energie a nervů na zastavení problémového chování. Budiž vám útěchou, že ještě stále máte šanci svého psa umravnit. Nástup a délka puberty je vždy závislá na velikosti plemene a platí, že čím větší pes, tím déle se puberta objeví. U některých velkých a zejména primitivních plemen počítejte s velkým zpožděním.

„Nechceme, aby teď majitelé nabyli dojmu, že všichni takto vedení psi budou přátelští a bezproblémový.  Každý pes je jiný, má specifickou povahu, svou genetickou výbavu po předcích a rasa byla k něčemu šlechtěna desítky a mnohdy i stovky let. Správným vedením však dokážete potlačit nechtěné projevy svého psa a musíte být schopni ho korigovat a zvládnout. Pes přátelský a submisivní vám bude dobrým společníkem po celý život. Některý pejsek občas bude vystrkovat růžky, ale vy ho zvládnete už jen pouhým napomenutím. Psi s vrozenou agresí nebo dominancí nebudou sice stoprocentně spolehliví, ale měli by vás respektovat, a to je podstatné. Majitel musí být schopný zvládat svého psa v každé situaci. Není ostuda mýt problémového psa, ale je strašné, když svého psa nezvládáte.“

Rada na závěr: Dostanete-li se do situace, kdy nejste schopni svého psa umravnit nebo uklidnit, položte ho na bok (U větších plemen musíte vydat více energie a vyloženě psovi podtrhnout nohy). Prsty jedné ruky mu zatlačte do oblasti krku a druhou použijte na přidržení v oblasti zadních nohou nebo boků. (Pes se pravděpodobně bude bránit, čím sebevědomější a dominantnější jedinec je, tím větší odpor bude klást.) Přesto ho takto držte až do té doby, kdy zůstane ležet i když obě ruce uvolníte. Vstát smí až na váš pokyn! (Někteří psi sice dokáží být velmi vytrvalí, ale když povolíte dříve, dělali jste zbytečnou práci a pes nic nepochopí.) V pozici podřízení, by se o vás pes neměl zapírat nohama a postupně by se měl celý uvolnit a podřídit se vaší vůli, čímž dokáže respekt vůči vaší nadřazené pozici. Při této manipulaci se snažte být uvolnění a zhluboka dýchejte. Nemusíte mluvit, jen se uvolněte. Do aktu nevkládejte, žádnou agresi, vztek ani jiné emoce, jen v klidu čekejte a dýchejte.

Báječná léta se psem díl 8.: Jak se zabavit spolu s dospělým psem

Rok se s rokem sešel a z vašeho štěňátka se stává dospělý pes. Věnovali jste mu dostatek pozornosti, cvičili jste s ním, vychovali z něho spolehlivého parťáka byť s občasnými mouchami. Můžete být na sebe hrdí, položili jste kvalitní základy pro vaše soužití. Čím více času jste trávili se svým psem, tím lépe jste ho připravili do dalších let a také dokážete dobře rozpoznat jeho nálady a umíte v něm číst. Vše, co jste do pejska investovali časově i emotivně se vám nyní bude úročit v několika dalších báječných letech se psem.

Nyní budete sklízet plody své práce a už si jen a jen budete užívat ty krásné, neopakovatelné společné chvíle.  I přesto však nezapomínejte, že i nadále je potřeba chlupáče zaměstnávat a uspokojovat jeho potřeby, aby byl šťastný a spokojený.  

Každodenní dlouhá procházka by proto měla být samozřejmostí. „Pejsek si protáhne svaly, přečte si cestou ´dopisy´ od kamarádů, stále zkoumá nové a nepoznané. Občas ale do procházky přidejte pár prvků ze základní povelové techniky, aby váš hafan nevyšel ze cviku a hlavně, věnujte svému psovi dostatek času. Chcete-li, aby chlupáč byl opravdu šťastný, najděte pro něj aktivitu, která bude bavit vás oba. A nemusíte vždy směřovat do vrcholové reprezentace, můžete vše dělat jen a jen pro radost ze společných chvil.“

V dnešní době existuje poměrně velká škála psích sportů, z nichž některé můžete provozovat individuálně a nepotřebujete k nim prakticky vůbec žádné speciální pomůcky. Na některé budete potřebovat naopak vybavení, které vám je k dispozici na psích hřištích, v psích školkách nebo na cvičištích a některé psí sporty se dokonce neobejdou bez odborného vedení a spolupráce s výcvikáři.

Zde vám přinášíme inspiraci pro volné chvilky se psem:

Sportovní kynologie – výcvik psa dle NZŘ a MZŘ (národní a mezinárodní zkušební řád). Skládá se ze třech disciplín poslušnost, pachové práce a obrany.  

Agility – parkurový běh pro psy a jejich majitele. Parkur je sestaven z různých typů překážek (skokové, tunely, kladina, houpačka, slalom…) Pes je překonává v předem určeném pořadí na volno, veden pouze slovními povely a pohybem psovoda.

Dogdancing – tanec se psem. Využívá nejrůznější triky, kterými svého pejska naučíte na jednoduchá gesta, sestavením choreografie a za doprovodu hudby „odtančit“ tematický příběh.

Bull sporty – jedná se zejména o silové a vytrvalostní disciplíny, jako je tah maximální zátěže, sprint se zátěží na určitou vzdálenost, volný výskok do výšky se zákusem do peška, výskok po kolmé stěně se zákusem do peška, výskok na peška s maximální dobou zákusu, skok do dálky za návnadou, přetahování o peška.  Nenechte se zmást názvem tohoto sportu, rozhodně není určený jen pejskům typu bull.  

Záchranářské práce – se začínají s pejskem trénovat od útlého věku. Pes se vhodným způsobem v různých prostředích učí využívat své čichové schopnosti k vyhledávání osob. Jedná se o krásný a těžký sport, který ovšem můžete využít při záchraně lidských životů.   

Dogfrisbee  – házení talíře (disku) psovi. Psovod hází do dálky, nebo různými směry a různých výšek. Postupně přidáváte k házení různé triky a figury.                                                                                  

Dogtrekking – extrémní vytrvalostní sport, při němž jsou překonávány mimořádné vzdálenosti v časovém limitu. Psovod je se psem či více psy spojen buď postrojem a vodítkem připjatým k bedernímu pásu, nebo vede psa pouze na vodítku  Akce jsou obvykle pořádány na 100 a více kilometrů a jsou rozděleny do etap.

Muschering – psí spřežení tahá v létě kolo nebo trojkolku a v zimě sáně s muscherem na vytýčené trase přírodním terénem. Tratě jsou pro jednoho psa nebo velká psí spřežení. Existují rozdílné délky i náročnosti.

Bikejöring – odvětví tažných sportů oblíbené hlavně u těch, kteří vlastní jen jednoho psa a chtějí se věnovat některému z rychlostních disciplín. Jezdci se pohybují na kole, koloběžce, kolečkových bruslích či v zimě na lyžích, taženi svým psem na pružném vodítku připnutém kolem beder.

Canicross – je sportem pro lidi, kteří milují běhání ve volné přírodě. Nejedná se totiž vlastně o nic jiného, než o běh přirozeným terénem se psem, kterého má psovod připnutého na speciální šňůře ke svému bedernímu pásu.

Dostihy a Coursing – je sprint psa na dráze nebo v přirozeném terénu za návnadou.

Pasení – využití přirozeného chování honáckých a pasteveckých plemen při pasení stáda.

Lovecký výcvik a norování – opět využívá přirozených pudů loveckých plemen pro práci.

„Rozhodně to nejsou všechny psí sporty, ale přejeme vašim chlupáčům, abyste jim vždy našli nějakou aktivitu, které se budete společně věnovat. Prohlubuje to váš vztah, vzájemné poznávání a hlavně váš miláček prožije plnohodnotný, aktivní a šťastný život s vámi.“

Báječná léta se psem díl 9.: I psí kamarád jednou zestárne…

Délka psího života bohužel neodpovídá délce toho lidského, a tak, se my, milovníci psů, několikrát za život dostaneme do té nejsmutnější a nejtěžší situace, která bohužel v báječných letech se psem musí nastat.

Přijde čas, kdy se krok vašeho pejska začíná zpomalovat, jeho nároky na aktivitu se snižují, až jsou minimální a objevují se u něj nemoci spojené s věkem.

S přibývajícím věkem vašeho pejska musíte počítat s nástupem stařeckých chorob, shodných s těmi lidskými. Asi nejčastějším projevem stáří je zhoršená a mnohdy bolestivá pohyblivost. Vašeho psího seniora trápí bolesti kloubů a svalů, řídnutí kostí a revmatismus. Bude více odpočívat a polehávat, ale rozhodně mu neprospějete, když ho necháte jen lenošit. Mějte trpělivost a svého starého přítele vytáhněte denně na přiměřeně dlouhou procházku. Přizpůsobte mu svou rychlost, nechte ho cestou odpočinout, ale dopřejte mu pravidelnou dávku pohybu.

Někteří chlupatí senioři mohou ztratit sluch. „Není to až taková tragédie, jen musíte mít na paměti, že je důležitý oční kontakt a v případě nebezpečí nestačí zavolat. Proto doporučujeme procházky na dlouhém vodítku raději, než na volno.“

Často se setkáte i s částečnou nebo úplnou ztrátou zraku. Ani zde ale není třeba věšet hlavu. „Doma zbytečně nepřesouvejte nábytek a nezavírejte třeba dveře, které jsou běžně otevřené. Váš pes si zvykne chodit po paměti a pohyb ve známém prostředí mu nebude činit téměř žádné problémy. Máte-li doma pejsků víc, není výjimkou, že pes vidoucí se chopí sám role vodiče. Nebezpečné však mohou pro slepého psa být nezakryté jámy, jezírko či bazén. Na procházkách doporučujeme raději vodítko. Dobrou službu vám však prokáže také něco, co vydává stejný zvuk a pejsek se naučí jít za tímto zvukem. Například malý zvonek nebo rolnička připevněná na nohavici nebo cinkající klíče na opasku. Slepý pes nabude větší jistoty a bude se pohybovat suverénně.“

Pozorujete-li u svého pejska zvýšenou potřebu přísunu tekutin, může se jednat o problémy s ledvinami nebo cukrovku. Obojí lze řešit pravidelným podáváním léků. Objevují-li se novotvary na těle zvířete, může se jednat o bradavice, tukové bouličky, ale bohužel také o nádory. Tyto změny je důležité kontrolovat a konzultovat s veterinářem v případě, že se zvětšují.

Někteří pejskové mohou mít také problém s udržením moči. Proto jim dopřejte častější venčení a v případě nehody doma se na pejska nezlobte, nemůže za to.

Psí senioři mají i jiné nároky na složení stravy. „Někteří nepřiměřeně pohubnou, jiní se naopak zakulacují. Přizpůsobte typ a skladbu stravy jejich věku, obezita rozhodně nepřispěje k jejich pohodě.“

A pejskům se nevyhnou nemoci jako je skleróza nebo stařecká demence. Váš pes může být náhle zmatený, pobíhá po bytě nebo zahradě, jako by se ztratil a nevěděl, kam má jít. Může stát uprostřed místnosti a bezdůvodně vytrvale štěkat do prázdna nebo třeba do zdi. Může dlouze a vytrvala naříkat ze spaní.

U některých starých pejsků se může objevit nepříjemný zápach z tlamy nebo i z celého povrchu těla. „Problém může být v zubech, v trávicím traktu, složení stravy či jiné nemoci, ale také jen a jen ve věku vašeho psa. Prosím, neizolujte svého chlupáče, protože vám nevoní. On už je prostě jen starý, ale stále vám chce být na blízku.“

Bude-li vám přáno, jednoho dne se srdíčko vašeho chlupáče náhle zastaví a on odejde za duhový most, kde ho čekají jeho staří kamarádi, s kterými zase v plné síle bude běhat po rozkvetlých loukách. „Ano, říkám bude-li vám přáno, opustí vás váš pes ve spánku, v tichosti a bez bolestí. Nejkrutější v soužití se psy vždy bylo a asi vždy bude chvíle, kdy máte rozhodnout, zda  pes už má odejít do psího nebíčka.“

„Prosíme, abyste následující slova nebrali za bernou minci, ani jako radu, ani jako odborný výklad. Jedná se jen a jen o osobní a velmi intimní názor na eutanazii. Rozhodnutí v této velmi těžké životní chvíli je jen a jen na vás a vašem cítění. Můžete se dostat do situace, kdy je váš pes těžce nemocný, měli byste zvážit, zda netrpí jen fyzickou bolestí, ale také psychickou. Tím, že se mermomocí snažíte oddálit chvíli rozloučení a mimoděk na svého nemohoucího, nemocného psa přenášíte své emoce, jako je strach, beznaděj, lítost, mu můžete psychicky nechtíc ubližovat. Nezapomínejte, že pes je velmi vnímaví zejména k lidským emocím. Nepotřebuje slova, aby věděl, jak se cítíte. Dopřejte svému oddanému příteli, důstojný odchod z tohoto světa a nenechte ho trápit. I když každý odchod  pesanů je velkou ztrátou, lépe  se vždy člověk dokáže vyrovnat s náhlým nebo přirozeným úmrtím. Bohužel  se však můžete dostat i do situace, kdy budete muset rozhodnout  a věřte, že to bude rozhodování velmi těžké a bolestné. Ve vašich vzpomínkách mohou vyvstávat na mysl otázky jako Neměl jsem ještě počkat? Nebylo už příliš pozdě? Neměl ještě šanci na jiné řešení? Netrápila se zbytečně dlouho? Jedinou útěchou za vaše rozhodnutí o jejich životě bude, že v posledních chvílích jejich života jste byli s nimi až do posledního výdechu a oni odešli v tichu a důstojně v náruči svého člověka.“

Báječná léta se psem díl 10.: Problémové chování u psa část I.

Pořídili jste si pejska s problémem, nebo se u vašeho společníka postupem času začalo problémové chování objevovat? U některých psů jde o vrozené chování u jiných o získané. V obou případech je možné zapracovat na změně. Úspěšnost nápravy je závislá na několika faktorech jako je věk jedince, důslednost a vytrvalost majitele, zvolení správného postupu a správné načasování.   

Fobie, hysterie, agrese, dominance, nepřiměřené podřizování, obtěžující chování, požírání výkalů a další projevy psů můžeme označit za problémové chování.  Společným znakem je, že toto jednání není příjemné a mnohdy nám velmi komplikuje vzájemné soužití s naším psem i okolím. Podle nás je jediným řešením pokusit se o nápravu. „Nechtěné chování rozhodně nezmizí samo. Řešení vám nepřinese, když se budete problémovým situacím vyhýbat, ani když psa izolujete od vnějšího světa. Pes, který má problém s chováním je frustrovaný a neřešením jeho frustrace ho trvale necháváte žít ve stresu a panice. Takový pes nemůže být nikdy šťastný.“   

Strachové chování – fobie

Nejčastěji se u pejsků setkáváme se strachem ze psů nebo lidí.  Tato fobie je ve většině případů způsobena špatnou zkušeností tzn. napadením jiným psem, špatným zacházením ze strany člověka nebo nedostatečnou, nevhodnou nebo zcela chybějící socializací. V méně častých případech je touto fobií pejsek geneticky vybaven od narození. Svůj strach pes nejčastěji řeší útěkem. Při zabránění pejskovi v útěku se velmi často setkávám s přehnanou panickou hysterií a u velmi labilních jedinců dochází k pomočení nebo pokálení. Většina pejsků pak také hledá východisko z nepříjemné situace útokem vůči protivníkovi. Samotný útok nebývá veden s razancí vlastní agresívním psům, ale jedná se o chňapavé opakující se výpady se snahou kousnout protivníka kamkoliv a velmi často se tento útok v panice obrátí i vůči majiteli.

Zásada č. 1 – nenechte psa od problému utéci!

Nechte ho projít fází hysterie a paniky! Mnohokrát jsme u majitelů hysterických psů viděli ten výraz zděšení a ohromné nutkání svého psa zachránit, když viděli, jak se jejich miláček smýká na vodítku, dělá vývrtky a k tomu vydává zvuky, že má člověk pocit, že psa porcuji za živa. Když však majitel překoná tuto nepříjemnou chvilku, dočká se náhlé změny. Pes se uklidní, protože zjistí, že mu tento projev nepomůže. Tady už je možné začít pracovat na jeho změně. V tuto chvíli psa odměníme masáží zad, podél páteře až k ocásku, který mu vytáhněte z pod bříška.  

Zásada č. 2 – nikdy psa, který se bojí, nebo má nízké sebevědomí nehlaďte!

Nikdy psa ve strachu nekonejšete! Víme, že spousta lidí v dobrém úmyslu svého psa ve chvíli, kdy má strach, hladí a uklidňuje chlácholivým hlasem. Psa, který se bojí, nebo má nízké sebevědomí, hlazením naopak ještě v jeho strachu podporujete a více snižujete. Všimněte si, že takový pes při vašem hlazení ještě více sklání hlavu a tělo přibližuje k zemi. To je špatný směr. My chceme psu sebevědomí dodat, proto místo hlazení používejte masáž, která napnuté a stažené svaly povolí. Sami ucítíte, jak se váš pes uvolňuje a zklidňuje. Nenechte psa ležet připláclého na zemi, stavte ho na nožičky nebo aspoň do sedu. Hlavu a ocásek mu ze spodní strany zvedněte směrem vzhůru. Střídejte masáž se zvednutím hlavy a ocásku, tak dlouho než se váš pes celkově uvolní. Z počátku tento rituál může trvat dlouho, ale s častějším opakováním docílíte rychlého uvolnění a klidu. Ve chvíli, kdy docílíte požadovaného rozpoložení, radostně psa pochvalte, odveďte pryč a odměňte ho hrou nebo proběhnutím. Nikdy, když je váš pes ve stresu mu nevnucujte pamlsky, stejně je odmítne a vy ztrácíte body.

Zásada č. 3 – útok bázlivého psa netolerujte!

To, že má váš pes strach, ho neopravňuje k útoku vůči psům natož vůči lidem. Jakékoliv projevy agrese, důrazným zákazem, popřípadě pomocí vodítka nebo náhlého doteku, okamžitě svému psovi zatrhněte. Psi, kteří útočí ze strachu, mohou velmi lehce vyvolat konflikt, a to vám rozhodně v případě bázlivého psa nepomůže. Jestliže váš pes zaútočí na psa submisivního a neproblémového, ten se pohrdavě otočí a půjde pryč. Vyletí-li váš pes na psa dominantního nebo agresivního je velká pravděpodobnost konfliktu, který zejména pro malá plemena může končit tragicky.           

Zásada č. 4 – kontakt s lidmi si u bázlivého psa režírujte!

Chcete-li zlepšit vztahy vašeho psa s lidmi, pamatujte na pár zásad, které by se měly stát součástí každého seznamování. Člověk, který se chce sblížit s vaším psem, nepřistupuje ke psu čelem, nedává ruku nad jeho hlavu, nesklání se nad ním, nedívá se psu do očí, nenatahuje k němu ruku s pamlskem. Člověk, který chce získat důvěru, by měl psu nejdříve umožnit, aby si ho v klidu očichal, ideálně od zad k boku. Přistupuje ke psu ze strany a nevyžaduje okamžitý kontakt.  Přistupuje ke psu ve snížené rovině, na bobku, vsedě, případně vkleče. První letmý dotyk by měl směřovat do spodní části těla. Na boky, prsa, hrudník, postupně přidáváme doteky a můžeme použít i již zmíněnou masáž těla. Pamlsek nepronásleduje psa, ale čeká v klidu ve vaší ruce nebo položený na koleně až si pro něj pejsek sám dojde. Žádné prudké pohyby, stále žádný oční kontakt, psa sledujte pouze periferním viděním nebo jako když koukáte skrze něj.  

Báječná léta se psem díl 11.: Problémové chování u psa část II.

Pořídili jste si pejska s problémem, nebo se u vašeho společníka postupem času začalo problémové chování objevovat? U některých psů jde o vrozené chování u jiných o získané. V obou případech je možné zapracovat na změně. Úspěšnost nápravy je závislá na několika faktorech jako je věk jedince, důslednost a vytrvalost majitele, zvolení správného postupu a správné načasování.   

Obtěžující chování

I pejsek nekonfliktní může svým chováním obtěžovat nebo nevhodně působit na ostatní psy a tím si vykoledovat výchovný výprask od jiného psa nebo oběť svých projevů dohánět k zoufalství, posléze strachu či útoku.

Nakrývání

Nejčastějším obtěžujícím chováním je nakrývání  (kopulační pohyby) vyhlédnutého objektu zájmu bez ohledu na pohlaví, či fakt, že fena se nehárá a někteří jedinci jsou v tomto ohledu bohužel velmi vytrvalí. U fen se toto chování vyskytuje velmi zřídka a bývá většinou projevem nadřazenosti nebo souvisí s probíhajícím háráním.

Nahánění či lovení

Dalším obtěžujícím chováním, které může vyvolat konflikt mezi psy je nahánění (pasení) nebo lovení. „Pro laika je mnohdy těžké odhadnout, zda se jedná o hru, ale jestliže si váš pes vybere objekt zájmu, který poté pořádně prožene a v závěru jen chytá za zadní nohy, štípe do zadní části těla nebo ho strhává k zemi za krk, nejde o hru zejména na straně loveného. Jedná se o cílené a obtěžující nahánění a lovení vyhlédnuté kořisti.“

Ve všech těchto projevech vám dobrou službu prokáže dlouhé stopovací vodítko. „Stopovačka by neměla psa nikterak omezovat. Jestliže nedokážete držet tempo s běžícím psem nebo nejste tak zruční, aby vodítko bylo uvolněné, raději ho pusťtě na zem a jen buďte připraveni zasáhnout ve chvíli, kdy váš pes s nežádoucím chováním začne. V ten okamžik vydejte důrazný zákazový povel a současně pomocí šňůry razantně škubněte.“ Jen opravdu razantním škubnutím totiž brzy docílíte změny a pak vám již postačí slovní napomenutí. „Když budete za stopovačku jen tahat, požadovaného efektu se nedočkáte. Současně musíte být obezřetní a dávat pozor v případě, že šňůra je omotaná kolem druhého psa nebo má váš pes smyčku kolem nohou. Proto v tuto chvíli uchopte stopavačku až v místě kde můžete bezpečně škubnout.“

Zaměřuje-li se váš pes na lovení cyklistů nebo všeho co se rychleji pohybuje, můžete se dostat do velkých problémů. „Tady vám stopovací šňůra pomůže také, ale nikdy nesmí dojít k situaci, že pes se šňůrou uteče, když nebudete připraveni. Proto, doporučujeme abyste si cíleně vybrali místo, kde je velký výskyt cyklistů, kolečkových bruslí a podobně, a chodili tam s pejskem trénovat.“ Práce se šňůrou i zde je stejná jen zákazový povel musí přijít už ve chvíli, kdy se pes na svůj objekt zaměří. „Nezapomínejte svého psa dostatečně pochválit, když zareaguje na zákazový povel a svou pozornost obrátí jinam.“

Vyštěkávání

Velmi častým nežádoucím chováním je i vytrvalé vyštěkávání. „Když pes místo hry s kamarády, pobíhá okolo a vytrvale štěká, pokaždé ho překvapte náhlým dotekem. Použijte raději napnuté prsty než dotek dlaní a nejlépe v oblasti žeber, nebo krku. To, že jste udělali správně, poznáte tak, že váš pes okamžitě otočí pozornost k vám. V tu chvíli se postavte mezi něj a jeho objekt zájmu a pouze pomocí těla a očního kontaktu ho vytlačte pár kroků zpět. V ideálním případě se pes automaticky po pár krocích posadí. Tehdy pochopil, že něco nedělal správně a vy ho pochvalte.“

Nic z výše uvedených rad však nebude fungovat, pokud opět nebudete důslední a vytrvalí. „Uvědomte si, že váš pes má nežádoucí chování někdy i roky zažité. Proto nečekejte, že změna přijde po pár dnech.“  „Uvedené postupy nebudou dobře fungovat ani v případě, že jednou budete psa korigovat a jednou ne. Jak začnete s nápravou chování, musíte zasáhnout bezpodmínečně pokaždé.“

Báječná léta se psem díl 12.: Problémové chování u psa část III.

Pořídili jste si pejska s problémem, nebo se u vašeho společníka postupem času začalo problémové chování objevovat? U některých psů jde o vrozené chování u jiných o získané. V obou případech je možné zapracovat na změně. Úspěšnost nápravy je závislá na několika faktorech jako je věk jedince, důslednost a vytrvalost majitele, zvolení správného postupu a správné načasování.

Dominantní chování

Dominantní chování je vrozený pud sebevědomého jedinec, který se snaží převzít vůdčí úlohu. například tak, že mazlík k ostatním psům přistupuje s vysoce zdviženou hlavou i ocasem a postoj celého těla jako by říkal: „Já jsem tady šéf. Ukaž mi svou pokoru“. Svého soupeře nepřetržitě sleduje upřeným pohledem a čeká na jeho reakci. Jestliže na druhé straně stojí submisivní nekonfliktní pes, který okamžitě odvrátí zrak a tím přeruší oční kontakt, skloní hlavu, stáhne uši k hlavě, celkově sníží své těžiště a pohybem i postavením těla, jako by odpovídal: “ Plně tě respektuji a jsem ti oddaný“ ke konfliktu nedojde.

Stojí-li ale proti dominantnímu psu, zvíře stejné nátury, budou se tito dva psi kolem sebe pomalu pohybovat, upřeně se sledovat a jen nepatrný pohyb uší, pysků nebo letmo odhalené zuby spustí okamžitý souboj. „Mylně se v tuto chvíli někteří majitelé mohou domnívat, že potyčku vyvolal pes, který první zaútočil. Mezi dvěma dominantními psy jde vždy nejprve o velký psychologický nátlak s opravdu nepatrnými vzájemně vysílanými signály. Nevyrovnaný, bázlivý nebo nesocializovaný pes neznalý psí etikety se od dominantního psa dočká také výchovné lekce.“

Dominantní zvíře se totiž za každých okolností chová jako vůdce smečky, stanovuje pravidla, upevňuje svou pozici, vychovává a netrpí jiné než podřízené chování. „Takový pes neustále kontroluje situaci a každou odchylku okamžitě trestá. Dominantní pes na rozdíl od agresivního nejde do souboje s úmyslem zabít soupeře, ale podřídit si ho. Většinou si pes dominantní svého soka nahrabe pod své tělo a s hrozivým vrčením a upřeným pohledem do očí čeká na podvolení se jeho vůli. Poté atak dominantního jedince končí.“

Podobným způsobem se navíc dominantní pes chová i k lidem. „Vstoupíte-li do prostoru, který považuje za svůj nebo dokonce ho z tohoto prostoru chcete vyhnat, chcete-li mu vzít věc, kterou považuje za svůj majetek, hračku nebo dokonce žrádlo, nerespektuje vaše povely. Brání-li vám přiblížit se k vašemu partnerovi a podobně, často se setkáváte s rozhodným postojem, upřeným pohledem a hrozivým vrčením, které následně může přejít v útok.“ Pozorujete-li u svého psa takové chování, rozhodně je nejvyšší čas zapracovat u něj na správném postavení ve smečce a stanovení hranic a pravidel. Zatím u vás totiž šéfuje pes a s každým vaším ústupkem jeho výsadní postavení narůstá.

Agresivní chování

Asi nejzávažnějším problémovým chováním je agrese vůči jiným psům či lidem.  Agrese, stejně, jako fobie, se projevuje z několika důvodů. „Nejčastěji se v tomto případě jedná o vrozené chování, které nebylo včas a důsledně korigováno u mladého zvířete. Za agresivním chováním psa samozřejmě může opět být špatná zkušenost a v neposlední řadě špatná či žádná výchova.“

Agresivní pes mnohdy útočí bez zjevné příčiny nebo po sebemenší konfrontaci. „Jeho útok je veden většinou na krk druhého psa, a to s velkou razancí a úmyslem zabít. V případě útoku na člověka dochází nejčastěji k pokousání rukou.“

Nejnebezpečnější a nejtěžší případy jsou však psi, kteří svůj útok na člověka vedou na hlavu a krk. „Neodpustíme si zde poznámku, že u malých plemen je agresivní chování většinou přehlíženo. Je smutné, když vám majitel vypráví, jak jejich malý pes už pokousal celou rodinu a většinu návštěv, ale vždyť se ve své podstatě vlastně nic nestalo, on je to jinak miláček.“ Útok malé rasy totiž většinou majitele nenutí k nápravě, protože následky nejsou nikdy tak drastické, jako u ras velkých a také se o nich nikdy nedozvíte z médií. „Často si potom představujeme, jak by se takový člověk tvářil na útok třeba rotwailera, kdyby byl veden s takovou razancí a odhodláním, jako umí zaútočit malý pes.“

Báječná léta se psem díl 13.: Jak na dominantního a agresivního psa

Všechny projevy psa, které lze označit za problémové chování se nejúčinněji napravují ve štěněčím věku. Čím dříve s nápravou nežádoucího chování začnete, tím úspěšnější budete. Bez šance ale nejste ani u dospělého jedince. Jen musíte být vytrvalí, trpěliví a nečekat změnu v řádech dnů, ale měsíců. Většina problémů u psů se dá řešit velmi účinně, a to dokonce i v případě dominantního chování. S agresivními psy je to bohužel horší, protože u takových zvířat s vyšším věkem pravděpodobnost celkové změny chování klesá ale mnohé z těchto jedinců lze značně umravnit.

Násilím, bitím, agresí, vztekem nebo naopak nervozitou, strachem a hysterií lze psa jen těžko vychovat, natož ho napravit. Zastáváme názor, že jen použitím klidné vyrovnané energie, psychologické převahy a za použití racia jsme schopni chlupáče učit a měnit. Agresivita vyvolá agresivitu, hysterie hysterii, násilí strach, ale nikdy nedocílíte respektu.

Při nápravě chování psů s problémem vycházíme z toho, že zvířeti nelze vysvětlit slovy, co po něm požadujete a bitím už vůbec ne. „Nepleťte si respekt se strachem. V případě agrese a dominance toto platí dvojnásob. Chcete-li, aby vás pes pochopil, chovejte se jako vůdce smečky, který nepotřebuje slova ani sílu, jen přirozenou autoritu. Pes, který vás respektuje, se podřizuje vaší vůli zcela přirozeně. Pes, který se vás bojí, jedná pouze pudově.“

V obou zmiňovaných problémech, více než v předešlých, bezpodmínečně platí: netolerovat, neustupovat, okamžitě zastavit a přesměrovat pozornost zvířete! Agrese i dominace se více, či méně shodují už v prvopočátcích. Pes se k druhému psu, případě člověku, přibližuje čelem, přímo a s upřeným pohledem. Hlava i ocas jsou vysoko nesené a zvíře celkově působí větším dojmem. Pes je napjatý, má zavřenou tlamu a slechy otáčení dopředu. Zježený hřbet se vůbec nemusí objevit a pomalý pohyb ocasu nenaznačuje přátelské úmysly.

„Víte-li, že váš pes vyvolává konflikty, zasáhněte již v okamžiku, kdy se na druhého začne zaměřovat zrakem. Přerušte oční kontakt otočením hlavy zvířete, upoutáním pozornosti na sebe, změnou směru chůze nebo důrazným povelem. Nemáte-li jinou šanci, postavte se psu do zorného pole.“ V tento okamžik všechna slova a povely musí znít opravdu důrazně, jako břitva. Jak už jsme zmiňovali v některém z minulých dílů, v takovou chvíli je totiž největší chybou psa uklidňovat. „Zvíře nechápe význam slov, ale velmi citlivě vnímá intonaci hlasu. Když v tuto chvíli použijete klidný, chlácholivý hlas, rozumí mu jako souhlasu se svým chováním. Proto v takový okamžik musíte velet. Rázně a důrazně!“

Čím déle budete vyčkávat na projev svého psa a nezačnete jeho chování korigovat hned při první možnosti – očním kontaktu, tím více se váš chlupáč dostává do vzruchu a vám dá více práce zastavit jeho chování. „V případě, že už dojde k útoku, měl by váš pes skončit v pozici absolutního podřízení, kterou jsme popisovali v předešlých dílech. V ideálním případě by napadený jedinec měl být této výchovné lekci vašeho zvířete přítomen. Psychologicky to má obrovský vliv na oba.“

Setkáváte-li se u svého psa s náznaky dominance, či agrese vůči vám nebo členům rodiny, zvíře zřejmě nemá stanoveny hranice, potřebnou disciplínu, nepochopilo pravidla nebo nezná své postavení ve „smečce“. Pokud to hodláte trvale změnit, okamžitě začněte korigovat vše, co pes dělá. „Přivlastněte si všechny věci, pelíšek, hračky, sedačku, postel, krmení. Od této chvíle musíte rozhodovat o každém pohybu svého psa. Mazlíte se ve chvíli, kdy to chcete vy a ne, že si pes pro pohlazení automaticky přijde. Stejně tak hra musí být započata vámi a ne když si pes přinese balonek. Na sedačku či do křesla a podobně pes smí jen, když ho vyzvete. Bez povolení ho okamžitě vykažte na zem.“

Použije-li pes vůči vám postoj dominance nebo agrese, využijte pouze své řeči těla a vaší energie, aby se stáhl zpět. Tedy, postupujte vpřed a donuťte ho, aby před vámi ustoupil a tím vám dal najevo svůj respekt. V tuto chvíli jakákoliv mechanická manipulace  nemá psychologický ani výchovný význam.

Existuje nesčetně možností, jak psa přesvědčit o své převaze, ale bohužel psaným slovem je nelze vyčerpat. Máte-li tedy problém s dominancí, agresivitou, nebo jiným nežádoucím chováním, obraťte se na odborníka. Ne každý je vám ale schopen poradit účinně. Proto buďte pečlivý i při tomto výběru. „Každý pes je originál, stejně jako člověk a nabídnout zde univerzální radu, jak zvládnout to, či ono, nelze. I dobře míněná rada by se totiž mohla obrátit v nežádoucí efekt. Ani v naší škole nemůžeme při své práci praktikovat jeden model, ale vždy se musíme přizpůsobit konkrétnímu problému a najít vhodné prostředky. Se psy nelze pracovat podle šablony, a to, co pomůže u padesáti pejsků, u jednapadesátého nemusí. Tam je pak třeba hledat jiná řešení.“

Báječná léta se psem díl 14.: V dobrých rukou se i z agresivního ovčáka stal poslušný pes

Opakovaně zaútočil a ošklivě pokousal členy rodiny. Byl agresivní na psy a soužití s ním začalo pro majitelky být neúnosné. Řeč je o ročním německém ovčákovi Cargovi, s ním už si „paničky“ nevěděly rady, a proto se obrátily o pomoc na odbornici ve výchově psů Jiřinu Forejtovou. Cargův příběh vám přinášíme jako ukázku toho, že při důslednosti a trpělivosti lze zvládnout snad i nejproblémovější zvíře.

Jiřina Forejtová vypráví :

„Na první návštěvu Carga nikdy nezapomenu. Už jen výraz obou žen, když vytahují ovčáka z auta, prozrazuje strach. Pro bezpečí všech a uvolněnější jednání proto chci, aby pes dostal košík.“

„Dcera naráží u psa na tvrdý odpor, a tak mu košík nasadí s vypětím všech sil matka. Chci vidět, jak pes respektuje vůli svých paniček. Maminka zvládne vcelku bez problémů pár cviků, ale dcera opět naráží na odpor s hrozivým vrčením. Vzhledem k tomu, co jsem až dosud viděla, uvážeme psa u kolíku a opět pro něj posílám mladší z majitelek. Cargo ji však nenechá ani přiblížit. Už z několika metrů odhaluje všechny své zuby a dcera proto odmítne úkol splnit. Maminka psa sice odváže, ale Cargo ji celou dobu s varovným výrazem sleduje.“

Z dosavadního pozorování je jasné, že Cargo skutečně nebude lehkým oříškem a proto ověřuji ještě jeho reakci v kontaktu s jiným psem. Také nespěšně. Už asi ve vzdálenosti deseti metrů se Cargo postaví na zadní nohy, hrozivě štěká, vrčí, a když se ho majitelka pokusí usměrnit, otočí svou agresi i vůči ní.

Teď si tedy asi říkáte, jak může někdo nechat svého psa vyrůst v takovou bestii?!  Je to dáno nezdravou směsí lásky a strachu. „Mnozí by takového psa už asi dávno nechali utratit, ale já jsem ráda, že majitelky mu daly ještě šanci a snaží se jeho chování změnit.“

Cargův problém je tedy částečně objasněn. Nemá stanoveny žádné hranice ani respekt vůči lidem a navíc u něj existuje ještě neprozkoumaný strach a nejistota, kterou strach jeho majitelek jen znásobuje. Ale co s tím?

Pes tedy na chvíli putuje zase do auta, ale když se ho ženy opět rozhodnou vyndat, Cargo už odmítá dovnitř pustit i své majitelky. Přišel čas na první výchovnou lekci! „Bez ohledu na chování ovčáka, otvírám auto, vytahuji psa ven a než se naděje leží v podřízené pozici na zemi. Je to pro něj něco tak neznámého a nečekaného, že ani neklade velký odpor, jak je překvapený a právě tato chvíle mě ujistila, že Cargo ještě má šanci na změnu.

Po dosavadních zkušenostech proto při prvních hodinách začínám pracovat jak se psem, tak i jeho mladší majitelkou. Ta musel překonat především svůj strach ze psa a poté se Cargo začal rychle měnit. Do školy se těšil, pracoval rád a ochotně, ostatní psy se naučil respektovat a při náznaku problému už stačilo jen ho napomenout. Do rodiny se vracel klid a pohoda.

„Dnes je to právě rok, co jsme k vám začaly chodit a je to také rok, co Cargo nikoho nekousl. Je to úplně jiný pes,“ pronesla majitelka jednoho dne po hodině. „Byla jsem spokojená, ale bohužel jsme se radovaly předčasně. Ještě týž den odpoledne se totiž žena do školy vrátila. Obě ruce měla zafačované od zápěstí až k ramenům, protože starý Cargo byl zpět.“ Vše se přitom stalo zcela nečekaně a nevině. Žena pracovala na zahradě a pes pobíhal okolo. Bohužel ve chvíli kdy jeho majitelka vzala do ruky nářadí, Cargo náhle a velmi tvrdě zaútočil.

Spolu s majitelkou jsme tedy nechtěně objevili Cargův „spouštěč“, a proto jsme se dohodly, že si ho odvezu na pár dní k sobě. Po dvou dnech v jiném prostředí se pes začal uklidňovat, ale kdykoli měl dostat krmení, nebo se učit, začal vrčet. „Přesto ale trvám na tom, že tohle už nebyl ten nezvladatelný agresivní pes, jako na začátku. Bylo to něco jiného. Bál se. Něco v něm probudilo starý ošklivý zážitek a jeho chování se odvíjí od této situace. O co konkrétně ale šlo, se mi bohužel zjistit nepodařilo.“

„Cargo byl u mne asi tři neděle. Pracoval, běhal se psy, respektoval mě, bez problémů se podřizovat mé vůli, nestalo se nic, co by připomínalo předchozí událost. Jen občas jsem u něj pozorovala náhlou změnu pozornosti, a to ve chvíli, kdy jsem úmyslně do ruky vzala nějaký předmět, koště, kladivo nebo kýbl. A ještě jedné věci jsem si za tu dobu všimla. Cargo byl ostražitější a nedůvěřivější ve chvíli, kdy jsem měla holé ruce, tedy krátký rukáv. Ve chvíli kdy jsem měla rukávy dlouhé, nebyl tolik nervózní.“

Ovčák se tedy domů vrátil opět klidný a vyrovnaný. Odbornice popsala všechny zažité situace a na jejich základě majitelkám vysvětlila, jak se chovat. „Bohužel o něm nemám žádné další zprávy. Vím jen, že v rodině stále je a doufám, že se chová tak, aby se ho jeho paničky už nemusely bát.“

Báječná léta se psem díl 15.: Příběhy žáků psí školy II.

Bertík

Brabantík Bertík, byl pět let zavřený v kleci 50×5 centimetrů v množírně, kde ho používali jen na krytí fenek. Nikdy nebyl venku a nikdy se netěšil za společnosti lidí ani pejsků. Svalstvo zadních nohou měl natolik oslabené, že nebyl schopný chodit a i poté co v nové rodině trochu zesílil, chodit odmítal.

„Když přišel se svou novou paničkou poprvé k nám do školy, byl na něj smutný pohled. Bertík se bál všeho a všech. Jen díky odhodlání paničky, která poctivě dbala všech rad, trpělivě s ním trénovala a nepolevovala v odhodlání, je dnes z Bertíka zcela normální veselý pejsek.“

Bertík nejen, že běhá, chodí na vodítku, zvládá základní poslušnost, překonává překážky, ale hlavně se zbavil strachu z lidí a pejsků. Dnes je téměř maskotem psí školy Staff Spirit. Každý si ho může pochovat a dokonce si o pochování sám říká. Bez problémů se pohybuje mezi psy všech ras a velikostí a dokáže se i urazit, když ho panička nevezme na plac cvičit.

Kevin

Panička tříletého dalmatina Kevina se na školu obrátila ve chvíli, kdy už vůbec nezvládala jeho agresivní výpady vůči psům. Navíc mu zcela chyběla jakákoliv výchova, takže všechny procházky začínaly vyvlečením páníčků z domu a vláčením je po ulici všemi směry, kam se Kevin rozhodl jít.

„Začaly jsme základní ovladatelností a přes prvopočáteční Kevinovo odmítání, jakkoliv respektovat vůli svých pánů se nám podařilo jej poněkud umravnit. V socializačních hodinách se panička naučila zvládat jeho agresivní chování a zastavit jej dříve než došlo k útoku. Nejvíce práce však bylo s jeho venčením. Nesčetněkrát jsme vycházeli z branky zahrady, než byl Kevin schopen akceptovat, že vyjde až na pokyn paničky a v jejích patách.“

Poslední informace o Kevinovi říkají, že procházky si nyní užívají všichni bez stresu. Pejsek je schopen z domu vyjít klidně a po ulici chodí u nohy psovoda, jako správně vychovaný chlupáč.

Ben

Sedmiletý kříženec bígla Ben, žil se svým páníčkem a posléze i s jeho ženou bez problémů až do chvíle kdy se po bytě začalo batolit miminko. Beník si nedokázal srovnat v hlavě, že je tu někdo další, kdo se s ním dělí o přízeň páníčků, někdo, kdo se plazí po zemi, kdo si na něj chce sáhnout. Bránil si pelíšek, místo pod stolem i misku s krmením. Batole v rodině pro něj bylo vetřelcem a mimo varovné vrčení došlo i na útok vůči holčičce a pokousání. Bohudík se vše obešlo bez následků.

„Museli jsme Beníkovi ukázat, že miminko pro něj není hrozba ani soupeř o přízeň. Nejdříve jsme odměňovali jen za to, že zůstal v klidu v blízkosti holčičky. Poté za každý dotyk dítěte, přišly na řadu i pamlsky z rukou malé Marušky a jako bonus jsme Beníkovi z miminka udělaly pamlskový dortík. Maruška měla dobrůtky všude, kde si je Beník mohl najít a zbaštit,“ takto se Benovi vytvořila pozitivní zkušenost s batoletem.

„V druhé fázi jsme Benovi museli ukázat, že vše čeho se Maruška dotkne a kam si doleze je její a Beník musí prostor opustit bez jiných projevů. Páníčci se naučili číst signály svého psa a již při náznaku problému jej důrazně napomenout. Pravidelným každodenním nácvikem obou technik se Ben naučil respektovat a přijmout malou Marušku. Poslední zprávy od páníčků byly, že Beník nereaguje ani ve chvíli, kdy si batole hraje s miskou granulí.

Lucy

Asi tříletá kříženka z útulku Lucy byla těžký oříšek. Je poznamenaná mnoha jizvami na duši a velkou nedůvěrou k lidem, psům i věcem. „Když k nám Lucy přišla, byl to uzlíček nervů. Ze strachu útočila na všechny psy, kteří se přiblížili více jak na dva metry, využila každé situace k útěku a bylo těžké ji znovu polapit. Lidé pro ni byli vůbec největší hrozbou a neváhala tvrdě zaútočit.“

První hodiny ve škole proto byly jen a jen o tom přesvědčit Lucy, aby zůstala v klidu a nesnažila se hystericky vysmeknout z obojku a zmizet. Postupně, jak se začala uklidňovat, s ní trenéři pracovali na základní poslušnosti, kdy musela respektovat svou paničku za přítomnosti jiných psů a lidí. Přesvědčit Lucy, aby překonala překážky, byl vysilující výkon, ale začalo se dařit a Lucy si překážky velmi oblíbila.

Desítky hodin na socializacích s jinými psy, přinesly také úspěchy. I dnes, po několika letech společné práce je Lucy stále ostražitá a neustále monitoruje vše kolem sebe, ale současně až na občasné projevy paličatosti pracuje v hodinách skupinové poslušnosti velmi uspokojivě.

Mezi pejsky se chová slušně a dokáže si najít i parťáky na hraní. Je schopná s nimi pobíhat na volno a neutíká. Jen občas na někoho udělá bubáka. „K lidem je stále dost nedůvěřivá, ale už není panická. Za velký úspěch, však považuji fakt, že jsme využily její nadšení pro překážky, kdy je velmi spokojená a uvolněná. Lucy u nás a trénuje agility a je velmi šikovná. Již několikrát byla velmi úspěšná i na závodech a vystoupila na stupně vítězů.“

Báječná léta se psem díl 16.: Pes není módní doplněk ani lékem na zvýšení sebevědomí

„Miluji svoje psy. Jsem si vědoma, že ne vždy a ne stoprocentně jsem schopna naplnit jejich potřeby, ale rozhodně jsou situace, které bych pro úsporu svého času, ukojení ambicí, či pro posílení svého sebevědomí nikdy neudělala. Snažím se tím poukázat na fakt, že i když je snad většina majitelů štěkajících chlupáčů milujícím pánem, i tato láska se někdy nevědomky a jindy bohužel i vědomky může zvrtnout v neprospěch psa. Co konkrétně tím mám na mysli, vám blíže napoví několik příkladů.

Haf1: Já chci do lesa ne do obchodu nebo baru

„Nechápu, jak někdo může svého psa uvázat před supermarketem nebo před hospodou a jít si po svém. Přemýšlí tito lidé vůbec o tom, co všechno si jejich pes v takové chvíli prožije?   Považují tento způsob odložení zvířete za vhodný? Nebo si snad takto představují naplnění potřeb svého psa a nahrazují tím venčení? Nevím, ale v každém případě s tím nesouhlasím a považuji takto odložené zvíře přinejmenším za nezodpovědnost“   

„Pominu-li fakt, že vezme-li někdo svého psa z domu, ujdete několik desítek metrů k nejbližšímu obchodnímu domu, tam psa někdy i na velmi dlouho dobu uváže a potom zase rychle zpět domů a tím považuje venčení za vyřízené, nemohu pominout to, co se kolem zvířete děje v době, kdy si dotyčný v klidu nakupuje nebo popíjí pivko“

Většina psů je totiž v takovém momentě vystavena velkému stresu a odložený pes může jednat nepřiměřeně a zkratkovitě. „Nikdy nemůžete vyloučit, že si skupina výrostků na vašem psu nebude krátit dlouhou chvíli. Že do vašeho psa někdo nekopne, neuhodí ho, nebo že mu vedle těla nehodí dělobuch. Nikdy nemůžete zaručit, že se váš pes, takto omezený v pohybu, nesetká s jiným agresivním psem, že k němu nepřijde malé dítě a váš pes ho nekousne. Tvrzení typu: ´to by můj pes nikdy neudělal,´ není na místě. Všechno je jednou poprvé a bohužel následky v tomto případě mohou být fatální. Zvíře, které je odkázané na metr vodítka a nemůže v případě ohrožení utéct, po jednom špatném zážitku může mít těžce narušenou psychiku. Nemluvě o situaci, kdy váš pes v případě ohrožení zareaguje útokem“

Haf2: Do tašky nepatřím, mám čtyři nohy, co se potřebují proběhnout

Pes je zvíře. Zvíře, které má přirozeně rádo pohyb a potřebuje zkoumat své okolí, aby nezakrnělo a rozvíjelo se. „Dokážu pochopit, že se s rodinou vydáte na výlet a jako majitelé malé rasy mu občas ulevíte a vezmete ho do náručí nebo do psí tašky. Co však nedokážu pochopit, proč po městě chodí lidé a své psy poponáší nebo nosí v taškách. Zamyslel se takový majitel někdy nad tím, že přenášením svého psa vlastně brání psu v naplňování přirozených potřeb?“

Někdo namítne: „ale on náš pes nechce moc chodit.“ Ano nechce, protože jste ho k tomu vychovali a tím z něj udělali jen živou loutku bez přirozených instinktů. Prvopočátek v přenášení psa v tašce měl určitě svůj důvod, ale je třeba říci, že ten důvod vzešel od majitele a ne od psa.“

Haf3: Ve velké zimě obleček uvítám, ale boty si vezmi jen ty

Blíží se období, plískanic, mrazů, prosolených chodníků a s tím souvisí další ošemetné téma, oblékání psů. Sama proti odívání z rozumných důvodů nic nenamítám a já své čtyřnohé kamarády v případě potřeby obleče do zateplených vest, ale nic se nemá přehánět. Podřizování módním trendům bez ohledu na praktičnost či účelnost v souvislosti se psím oblékáním tedy příliš rozumné není.

„Psí obleček by měl plnit úlohu ochrany před chladem a mrazem a ne doplňovat garderobu paničky. Pes žijící trvale v bytě se na zimu nikterak nepřipraví a ochrana před nepřízní počasí je tedy na místě.“

Krátkodobé procházky v mrazu, kdy má pes dostatek pohybu psu jen prospějí. „Při dlouhodobém pobytu pak volte oblečky tak, aby se pod ním pes příliš nezahříval nebo, aby obleček nenavlhl a tím pes naopak nebyl trvale vystaven chladu, což je problém zejména u svetříků.“

„Psí botičky oproti tomu považuji za opodstatněné pouze v případě, že chlupáč je zraněn na tlapě a sůl mu způsobuje bolest a rána se nehojí nebo v případě dlouhodobého pohybu ve sněhu, kdy přemrzlý sníh může způsobit zranění. V každém případě bota by pro psa měla být pohodlná a bezpečná a ve všech směrech měla plnit funkci ochrany nikoliv módního trendu, kdy nevhodná  botička, připomínající spíš obuv pro děti. Chcete-li ochránit svého psa před solí, raději mu osprchujte tlapy po každé vycházce čistou vlažnou (nikoliv teplou) vodou a namažte voskem na tlapky. Pes to jistě ocení více, než botky.“

Haf4: Chci být kámoš, ne tvoje zbraň

Výše zmíněné hovoří o majitelích, kteří svou péčí někdy až přehnaně ubírají na jeho potřebách nebo přirozenosti. Za nejhorší však považuje lidskou potřebu pořídit si silného a strach vzbuzujícího psa pro zvýšení svého sebevědomí.

Většina psů, a to i těch od pohledu obávaných se nerodí s agresí vůči lidem. Dostane-li se však zvíře do rukou člověka, který ho účelově a jen a jen pro naplnění svých zvrácených potřeb vychovává v nebezpečného tvora, jsou tito psi největšími chudáky. Jejich ´páníček´ si psa nepořizuje jako kámoše, ale jako prostředek k ukojení svého ega a podle toho je se psem také zacházeno. Tito chlupáči se pak stávají zdrojem obživy pro média, kladivem na čarodějnice a nesmyslnou štvanicí pro všechny slušné a zodpovědné pejskaře, kteří své psy milují a vychovávají.

Báječná léta se psem díl 17.: Největší chyby, které už ve výchově psa neuděláte

Pes nám přináší v psychické, fyzické i mentální rovině maximum toho, co od něj očekáváme. Dává nám svou přízeň, lásku, náklonnost a věnuje se nám v plné míře. Pes prostě dává každým kouskem svého těla, srdcem i duší a přitom je velmi nenáročný na naplnění svých vlastních potřeb. Máte-li tedy nyní pocit, že u vás to takto nefunguje, pravděpodobně jste někde udělali chybu. Nehledejte ji však u svého psa, nýbrž u sebe.

Proto si nyní zopakujeme několik základních chyb, kterých byste se měli vyvarovat, abyste prožili opravdu báječná léta se psem.

Psí zákon č. 1: Dobře zvažte výběr psího společníka

Zvážili jste dobře jakou rasu, povahu, pohlaví a od koho psa kupujete? Máte doma psa, kterého nezvládáte fyzicky? Nedokážete si poradit s jeho temperamentem, dominancí, nebo snad strachem? Pak jste pravděpodobně chybovali při výběru a podcenili své schopnosti. „Vždy je důležité vybrat si rasu, která odpovídá našemu životnímu stylu a jestliže nejste zrovna aktivní tip, nepořizujte si aktivní plemeno. Nejste-li člověk s přirozenou autoritou, cílevědomý, důsledný, lehce se rozčílíte, poohlédněte se po submisivním vyrovnaném psu bez známek dominance. Nejste-li trpělivý a chcete všechno hned a bez problémů, pak nepořizujte si psa s fobií nebo špatnou zkušeností.“

Psí zákon č. 2: Chlupáč potřebuje lásku i vedení

Disciplína, respekt, hranice, náklonnost, láska. Pět slov, které musíte ve vyvážené míře při výchově svého psa uplatňovat. „Pes potřebuje znát své místo ve smečce a chce být veden. Neuplatňujete-li ve správné míře těchto pět podmínek, nemůže váš pes být šťastný a vyrovnaný. Často má pak potřebu převzít velení sám. Zejména, když je zahrnován pozorností a láskou a zároveň postrádá disciplínu a respekt. Ale ani pes, který má disciplínu a hranice není šťastný, pokud se mu totiž ve stejné míře nedostává i náklonnosti a lásky. Chcete šťastného, oddaného a vyrovnaného přítele? Dopřejte mu ve správné míře všech pět základních věcí.“

Psí zákon č. 3: K problémům se postavte čelem a chvalte jen hodné zvíře

Pokud má váš pes problém, nezměníte to, pokud se problémovým situacím budete vyhýbat! „Jestliže chci svému psu ukázat, co od něj očekávám, potřebuji, aby dělal chybu a já ho mohla opravit. Tím mu dám najevo, co je správné. Vyhýbáním se problémům se pes nikdy nic nenaučí. Když se váš pes chová nevhodně, nikdy ho za to nehlaďte, nekonejšete, neuklidňujte, ale ani nebijte. Většina majitelů problémového psa ho tím totiž ve špatném chování nevědomky podporuje. Nechci-li, aby se můj pes bál, nemohu ho hladit ve chvíli, kdy má strach. Útočí-li můj pes na jiné psy nebo lidi, chlácholivá slova jako – hodný, hodný, ho v jeho jednání jen podpoří. Stačí si pamatovat, že nevhodné chování, ať už agrese nebo dominance je třeba důrazně a okamžitě zastavit. Chvalte až klidné, podřízené a submisivní chování. Strachové chování netolerujte. Nedovolte psu uniknout, útočit ani ho nechat projít fází paniky. Počkejte, až se uklidní a uvolní. Teprve potom je vhodná chvíle pro podrbání a radostný souhlas.“

Psí zákon č. 4: Věnujte svému psu trochu času, odvděčí se vám mořem lásky

Čas. Jak často slýcháváme věty typu: Já na to nemám čas! Mám velmi málo času a tak dál. V mnoha dílech seriálu už jsme se zmiňovali, že pes je živý tvor, a proto má i své potřeby, které by měl majitel respektovat a naplňovat. „Chlupáč nám ze sebe dává maximum a čas je tak v mnoha ohledech kamenem úrazu v soužití člověka se psem. Je to ale pojem pouze relativní. Chce to jen chtít a najednou zjistíte, že čas se najde. Vždyť společné aktivity s vaším psem, ať už sportovní nebo jen procházky, obohacují i vás. Věnujte svému báječnému příteli čas a věnujte se jeho potřebám. Vždyť nejvíc na tom získáte zase jen vy. Uvolníte negativní energii, dobijete baterky, prospějete svému zdraví pobytem na vzduchu i pohybem, na chvíli zapomenete na starosti běžného dne a váš pes bude spokojený a šťastný.“

Báječná léta se psem díl 18.: Proč se psem do školy a na co přitom dát pozor I.

Stejně, jako správný výběr štěněte, je pro vás důležitý i správný výběr školy nebo cvičáku. Proto byste se neměli spokojit s tím, co se píše na webových stránkách, s tím že zůstane jen u slibů a skutky nikde, s tím, že ušetříte na dopravě nebo na školném. Cvičáků, školek i středisek pro výchovu a výcvik je dnes velké množství a spolu s tím se setkáte také s neodborností, neznalostí a bohužel i s metodami, které hraničí s týráním.

Někteří výcvikáři totiž ještě dnes striktně prosazují výcvik typu sparťanské výchovy, jiní mají zažitý jen jeden styl výcviku, který uplatňují bez ohledu na rasu či povahu jedince. Někteří zase prosazují práci se stahovacími řetízky, s ostnáči, s elektronickými obojky, a to ve zcela neopodstatněných případech. Někde nemají pro řešení konkrétních problémů pochopení a jinde váš problém vyřeší připnutím psa na vodítko a izolací od ostatních. Někde se na hodinách schází třicet, čtyřicet psů a jeden výcvikář. Hledejte proto pro svého miláčka to správné prostředí.

Můžete být úspěšní s první volbou, ale pokud jste hned nevolili správně, nevzdávejte to a hledejte dál. Určitě najdete místo, kde se vy i váš pes budete cítit dobře. Uvidíte výsledky a váš mazlík se do školy bude těšit. Je hodně kvalitních výcvikářů, kteří o své práci přemýšlejí, nerozlišují velikost ani rasu, ale zato rozlišují postup a formu práce v konkrétních případech. Hledají řešení problémů a hlavně rozumí řeči vašeho psa.

„Za ta léta mého soužití se psy a zejména od otevření školy Staff Spirit už jsem slyšela hodně příběhů ze života pejsků a viděla hodně následků nesprávné výchovy. Ale bohužel i následky nevhodného výcviku samozvanými odborníky. Možná proto, že jsem velmi hrdá na práci, kterou dělám, a nejsou mi lhostejné osudy pejsků, vás nyní chci upozornit na některé situace, postupy a řešení s kterými se můžete při hledání vhodného místa a výcvikáře pro vašeho chlupáče setkat.“

Agresivita, zlost nebo bití, nemají ve výchově psa co dělat
Ve chvíli, kdy zjistíte, že se někdo takto chová k vašemu zvířeti, berte psa a nohy na ramena. To není vtip. „Opravdu jsem se setkala s několika majiteli, kteří svého psa svěřili odborníkům a setkali se s metodami, které nemají s kynologií nic společného. Třeba výcvikář, který vyvěsil psa za krk na strom a tvrdil, že tím docílí jeho respektu, když nechce poslouchat. Další zavazoval tlamu psovi, který nechtěl držet aport.“

„Viděla jsem psa s podlitým okem, pohmožděnými žebry nebo naraženou nohou po výchovném výprasku. Psa se strangulační rýhou na krku, jiného s otevřenými dírami od nabroušeného ostnatého obojku a další s následky nesmyslného a brutálního výcviku. Proto říkám, od takových ´odborníků´ se držte na míle daleko.“

Socializace ve smečce ano, ale korigovaná
„Socializaci považuji nepostradatelnou součást výchovy psa a každý dobrý majitel by ji svému mazlíkovi měl dopřát v plné míře. Ale to, že ti silní a průbojní rasují ty slabé a poddajné, že bázlivý pes se drží stranou a popřípadě propadne panice a nikdo mu v tuto chvíli neukáže, jak se zachovat, že problémový pes musí na vodítko a jen s narůstající nervozitou z dálky pozoruje ty hrající, za socializaci nepovažujeme.“

Správná socializace má vychovávat submisivní, nekonfliktní a nebázlivé psy. “Žádný pes si při ní nesmí zvedat sebevědomí nebo prohluboval agresi na úkor druhých. Socializace nemá být trestem ani stresem pro méně průbojného pejska. Socializace má být super hra chlupáčů s rovnocennými podmínkami. Naša pravidlo je divochy krotit, bázlivé podpořit.“

S řetízkovým obojkem, ostnáčem nebo elekronickým obojkem opatrně
Řetízkový obojek nebo jinak řečeno stahovák je velmi dobrá pomůcka pro práci se psem. ALE! „Rozhodně nepatří na krk štěňatům. Při nevhodném použití totiž můžete štěněti způsobit ošklivé poškození hrtanu.“ „Při práci s těžšími, silnými nebo hodně temperamentními plemeny, může být ´stahovák´ výborná pomůcka, já ho ovšem nedoporučuji. Také nerada vidím, když je řetízek používán jako ´stahovák´, ale vítám ho v případě, kdy se používá jako klasický obojek bez efektu stahování. Při volbě správné velikosti, síly řetízku, upevnění na krku a správném používání dokáže hodně ulehčit práci i s opravdovými divochy.“

Při používání tzv. ostnáče, by už ale majitelé měli být skutečně obezřetní. „Není určený k náhradě obojku pro běžné používání. Je vhodný pro krátkodobé, okamžité korekce pohybu psa nebo zastavení nežádoucího chování. Je to pomůcka, kterou by člověk volit až opravdu ve chvíli, kdy všechny další osvědčené metody selhávají. Ostnáč není náhradou za špatně odvedenou práci ve výchově a laik by ho neměl vůbec používat bez konzultace se zkušeným odborníkem.  Ostnáč nepovažujeme za zrovna vhodnou pomůcku ve výchově psů.“

A podobně není lékem na špatnou výchovu ani elektronický obojek. „Rozhodně jsme důrazně proti používání elektroniky při klasickém výcviku nebo výchově, ale při řešení některých specifických problémů a s citlivým použitím elektronický obojek prokáže dobrou službu. Specifickými problémy myslíme útěky psa, psy kteří honí zvěř, psy kteří sežerou vše, co najdou. Prostě situace, které ohrožují vašeho psa na životě. I tady ale platí, že nejprve použiji jiné tradiční formy výcviku a až když neuspěji, přichází na řadu elektronika v citlivé ruce a s rozumem. V případě agresivního chování, můžete dokonce použitím ostnatého nebo elektronického obojku reakci psa zhoršit, stejně jako citlivějšího jedince zcela psychicky zlomit!“

Báječná léta se psem díl 19.: Proč se psem do školy a na co si dát pozor II.

Navštěvovat se svým psem školu, cvičák nebo jiné výcvikové zařízení pro pejsky se rozhodě vyplatí. Nejvíce takové prostředí samozřejmě prospívá pejskům od štěňátek do dospělosti, ale ani pro dospělého psa nejsou hodiny ve škole zbytečné.

Nejde jen o to, aby se váš pes naučil poslouchat a upřímně řečeno, každý má zcela jiné představy o tom, co to poslušný pes vlastně je. Zatímco někomu stačí, že Alík přiběhne na zavolání, jiný chce, aby jeho pes uměl vtipné kousky, další vyžaduje opravdovou disciplínu, jiný zase aby měl složenou zkoušku. „Věříme, že poměrně hodně lidí je schopno si tu svou požadovanou poslušnost u psa vybudovat a obejít se bez cvičáků, ale mluvíme o jiném prospěchu pro správný vývoj vašeho miláčka. O socializaci a vybudování správných návyků v kontaktu s jinými psi a mnohdy i lidmi. To, že má váš pes doma nebo někde v sousedství psího kamaráda nebo že je zvyklý na vaše známé a kamarády, vám rozhodně nezaručuje správnou a cílenou socializaci v nekonfliktního, sebevědomého a submisivního společníka.“

Komu z vás se daří svého pejska brát do opravdu velké a rasově i věkově různorodé společnosti, kde někdo dohlíží, aby nikomu nevznikla újma? Kdo z vás zastaví na ulici cizího člověka, kterého se váš pes bojí a požádá ho, aby se podle vašich pokynů pokusil o kontakt? Kdo z vás cíleně a úspěšně koriguje nežádoucího chování svého psa? Vy, kteří nyní dokážete na tyto otázky odpovědět ano a přitom nenavštěvujete žádné výcvikové středisko, jste obdivuhodní a váš pes má skvělé podmínky pro život. Vy, kteří upřímně odpovíte ne, tak právě teď byste se měli zamyslet, zda si váš pes nezaslouží víc.

Vybrat dobrého výcvikáře přitom není nijak jednoduchý úkol. Takového odborníka totiž nedělá vzdělání, certifikáty o prodělaných kurzech, ani množství zkoušek a někdy ani letitá praxe. Dobrý výcvikář by měl být hlavně trpělivý, měl by hledat správné postupy podle povahy a dispozic jednotlivých pejsků a necvičit formou jeden metr na všechny. Skutečný „pejskoprofík“ nepreferuje jen některé rasy a zároveň vás vyslechne, odpoví nebo hledá odpovědi na vaše otázky a také vás upozorňuje na chyby a vysvětlí, jak je napravíte.

Viděno z druhé strany, ani dobrý výcvikář vám však nepomůže, když si nechcete nechat pomoci. „Mluvíme o lidech, se kterými se ve škole také setkáváme a určitě se s nimi setkávají i jiní výcvikáři. Jsou to lidé, kteří na každou radu nebo vysvětlení reagují větou začínající ´ale´. Pro své ´ale´ si najdou uplatnění zcela na všechno a většinou ani nepřipustí, že by něco mohlo fungovat. Maximálně postup vyzkouší, jenže když požadovaný efekt nenastane hned, je pro ně zbytečné zkoušet to dál.“

„Pak jsou také majitelé pejsků, kteří si myslí, že nám sdělí své požadavky a my mávnutím proutku změníme chování jejich psa a jsou rozčarováni tím, že neumíme zázraky a požadujeme aktivní přístup od nich samých. Některým pejskařům zase nesčetněkrát zopakujeme, jak s chlupáčem pracovat, aby to bylo snadné a přineslo to požadovaný pokrok a oni si stejně dělají věci po svém a diví se, že jejich pejsek se neučí tak rychle nebo se stále chová špatně. Bohudík takových majitelů není mnoho. Většina pejskařů jsou lidé s krásnou duší a my se s nimi cítíme příjemně a radujeme se z každého pokroku jejich pejsků, z každého úspěchu, kterého dosáhnou.“

Na závěr našeho seriálu tedy můžeme shrnout, že život se psím kamarádem vás rozhodně obohatí. A když si navíc najdete místo, kam budete se svým pejskem chodit nejen pracovat, ale najdete si tam i báječné přátele, budete spokojeni vy i váš pes.

„Většina pejskařů trpí stejným postižením jako my. Postižením zvaným ´pes´. Tento syndrom obohacuje člověka a posouvá ho na výší úroveň, byť jen o psí chlup. V každém případě ale radostnější a jednou za čas bohužel i bolestnější. Nedokážeme si představit život bez uslintaného krku a uší, bez blátivých tlapek na kabátě, bez kapes plných drobečků od piškotů, bez svérázné úpravy zahrádky, bez dohledu při vaření, bez chlupatých sedaček v autě, bez vítacího rituálu při každém příchodu domů, bez studeného čumáku funícího do našich snů. Přejeme všem současným i budoucím páníčkům čtyřnohých chlupáčů, aby prožili ty nejkrásnější a nejbáječnější léta se svým psem.“

Vaše Jiřina Forejtová